Tak tebe to ještě nepustilo, starouši?

Byl to první a poslední billboard, na který moje žena žárlila. Vlastně to ani nebyl billboard, ale reklama na fasádě jednoho z domů u magistrály na pražské Pankráci. Byla na ní podmanivě krásná modelka. Pamatuju se, že jsem každý den řekl: "Podívej, to není vůbec špatná reklama!", a žena mě s předstíraným pohoršením plácla přes koleno. Když tu fasádu v polovině devadesátých let přestříkali reklamou na nějaký supermarket, byl to pro nás oba konec jedné epochy.

Vzpomněl jsem si na tu reklamu minulý týden, když jsem četl poslední číslo časopisu Wired. Desítky "nejlepších mozků" v něm předpovídají budoucnost pro pár desítek nejbližších let. Mimo jiné se prý dočkáme billboardů šitých na míru kolemjdoucím. Jste muž středního věku? Pak zapomeňte na prací prášky a vložky. Billboardy vám už neukážou nic jiného než rychlé vozy a hezké modelky v prádle, které budete moci koupit manželce.

Mám rád billboardy a líbí se mi, když přicházejí s něčím novým. Byl jsem pyšný, že jsem redaktor Reflexu, když tenhle časopis přišel počátkem devadesátých let s billboardy, na kterých bylo zrcadlo. Patnáct let předtím, než tenhle vtípek zopakoval na obálce americký časopis Time! Vůbec mi nevadilo, že lidé staniolové fólie během pár dní rozkradli. A fandil jsem billboardům v rakouském Grazu, kde inzerent - jakási oděvní firma - nabízel loni v listopadu vzorky k vyzkoušením. Šály, čepice a rukavice. Reklamní agentura každý den doplňovala nové.

Těším se na chytré billboardy, které - prý podle mého mobilního telefonu - poznají, kdo jde kolem. Bude to jak čtení myšlenek a nejtajnějších přání. Někteří lidé se takovým billboardům budou radši vyhýbat! Co když o nich prozradí něco, co ncehtějí? Až kolem půjdu já, objeví se zase ta modelka z devadesátých let. A moje žena mě lehce plácne přes nohu a řekne: "Tak tebe to ještě nepustilo, starouši?"

(Sloupek pro slovenský deník Sme).