Revoluce dlouhého ocasu

Vyšla mi knížka ve Španělsku. Vlastně tam ji pouze vytiskli, ale vydali ji v Británii. Dosavadní náklad je vyprodaný. Koupil jsem si jeden kus. Ale vzhledem k očekávanému zájmu se knížka bude tisknout ještě mnohokrát. Má dobrou šanci dosáhnout prodeje deseti, dvaceti nebo i třiceti výtisků.

Knížka ma dvě stě stránek, formát většího paperbacku a laminovanou obálku. Je vytištěná na kvalitním papíře. Pět českých vydavatelů, kterým jsem ji ukázal, odhadlo prodejní cenu v knihkupectví mezi dvěma až třemi stovkami korun. Podle nákladu.

„Když uděláme dva tisíce kusů, možná bychom se mohli dostat nad dvě stovky,“ řekl znalecky jeden z nich. „I když asi budeme muset jít trochu dolů s kvalitou papíru.“

„A když bych chtěl vytisknout jen jeden kus?“, zeptal jsem se. Vytřeštil na mě oči. „Jeden kus? Počítejte tak sedm nebo osm stovek. Samozřejmě by to byl digitální tisk. Ale pochybuju, že se vám s tím bude někdo dělat.“

Ve Španělsku takové fóry nedělali. I když já ani neměl ponětí, že jediný výtisk mé poslední knížky – jmenuje se „Nikomu to neříkejte“ a jde o výběr internetových sloupků z Reflexu za posledních deset let – budou tisknout právě tam. Knížku jsem totiž vydal v internetovém nakladatelství Lulu.com.

Takzvaný „self-publishing“ neboli vydávání ve vlastním nákladu není žádnou novinkou. Pro neúspěšné spisovatele, grafomany nebo autory, jejichž díla nevyhovují masovému vkusu (případně si to o nich myslí odpovědní redaktoři vydavatelských domů), to byla vždy poslední možnost, jak se stát „publikovaným autorem“. Prostě sáhnout do kapsy a vydat si knížku za své.

Je to riziko. Knihkupci a často i čtenáři se na takové knížky často dívají skrz prsty. Jistě, jsou autoři, kteří na sebe tímto způsobem upozornili, našli si čtenáře a prosadili se. Ale většina z nich pouze prožila zklamání. A ještě prodělala kalhoty.

To se ovšem mění. Důležité jsou především dva momenty. Za prvé: digitální technologie umožňují relativní tisk už nikoliv v řádu tisíců nebo stovek kusů, ale i pouhých desítek. A za druhé: internetový prodej je ideální pro propojení nabídky a poptávky zboží. Zejména takového, o které není oběcný zájem.

Malý příklad: Představte si, že jste odborník na veverky s bílým ocasem. Nevím, jestli takové existují, ale to je jedno. Na celém světě může být tak deset až dvacet lidí, které zrovna tyhle veverky zajímají. Vy o nich víte nejvíc, a proto byste o nich rádi napsali knihu. Ale i kdyby jste ji napsali v angličtině, tak nikdy neseženete vydavatele, který ji vydá. Protože ten zase nikdy nenajde ani těch ubohých dvacet lidí, kteří by si ji koupili.

Ale díky Internetu si takovou knížku můžete vydat sami. Zájemci si vás najdou, protože je pravděpodobné, že ťukají pravidelně do Googlu heslo „veverka s bílým ocasem“. Najdou vaši stránku a celí šťastní si knížku objednají. Vy jim ji pošlete poštou. Prodáte dvacet kusů. Konec příběhu. Vlastně moment, ještě něco. Vyděláte na tom peníze? Samozřejmě, že ne. Jenže knížky vydělávají svým autorům a vydavatelům peníze jen málokdy.

Vezměmě si následující čísla: každý rok vyjde v angličtině celkem 1,2 miliónu nových knih. Tak to aspoň monitoruje firma Nielsen Bookscan. Jenže z tohoto ohromného množství se 950 tisíc titulů prodá v menším množství než 99 kusů. Anebo naopak: pouhých deset titulů má prodej větší než milión kusů (to jsou světové bestsellery), 400 titulů větší prodej než 100 tisíc kusů a 25 tisíc titulů více než 5000 kusů.

I když započítáme megabestsellery typu Harryho Pottera, je průměrný prodej knížky v angličtině méně než 599 kusů. Z toho vyplývá, že 98 procent titulů nepřinese vydavatelům žádný přímý zisk.

A přesto knihy vycházejí. Výše uvedená čísla jsou z knížky Dlouhý ocas od Chrise Andersona. Onen „dlouhý ocas“ je podoba grafu, kde na vodorovné ose jsou produkty (například knihy) a na svislé pak jejich prodej. Jak bylo řečeno, jen velmi málo knížek má velmi vysoký prodej v řádu miliónů. Jsou to desítky titulů. Na začátku je proto graf velmi vysoko. Ale brzy začne prodce klesat. A mění se v čáru, která se skoro dotýká vodorovné osy. Je to přesně naopak než na začátku: milióny titulů mají prodej v řádu desítek kusů. To je ten dlouhý ocas.

V minulosti nebyl vůbec dlouhý, ale končil někde na hranici stovek kusů. Knížky s menším plánovaným nákladem se prostě nevyplatilo tisknout. Dnes ano. Na tom je založen úspěch internetového knihkupectví Amazon. Jeho zakladatel Jeff Bezos si v devadesátých letech všiml, že i ta největší knihkupectví v New Yorku nebo Londýně mají na skladě maximálně 175 tisíc titulů.

Internetový Amazon jich dnes nabízí milióny. Vejdou se do něj bez problémů všechny knížky světa. Proč taky ne, když není třeba platit prodavače ani sklady. Některé tituly mají prodej třeba jen pět, sedm nebo dvacet kusů. A dokonce některé z nich vůbec neexistují. Jsou připraveny v elektronické podobě a první exemplář se vytiskne až v momentě, kdy si ho někdo objedná.

V tom dlouhém ocasu je dnes i moje knížka. Nemluvil jsem úplně pravdu, když jsem na začátku psal, tže mi ji vydali v Británii. Vydal jsem si ji sám. Nebylo to těžké. Na webové stránce Lulu.com jsem si vybral druh vazby a formát. Pak jsem tam „nalil“ text napsaný v běžném editoru. Obálku mi nakresliol Miloš Gašparec. Trvalo to celé asi dvě hodiny. Kolem oběda jsem začal a večer si svou knížku mohl koupit. Zaplatil jsem kartou. To byly jediné peníze, které jsem investoval.

Přišla mi domů poštou asi za sedm dní. Je krásná. Neříkám to proto, že je moje nebo že bych vás chtěl přesvědčit ke koupi. I když budu samozřejmě rád, když si ji koupíte. Za kolik? To je ta úplně nejlepší věc, kterou jsem si nechal nakonec. Zaplatil jsem za svůj výtisk včetně poštovného 10,34 euro. V přepočtu podle dnešního kurzu asi 300 korun. Tedy jen o málo více než za srovnatelnou knihu v pražském kbihkupectví.

Ať mi nikdo neříká, že tohle není revoluce.