Někdo jim musí citlivě říct: "Hele, Mirek už fakt není premiér!"

Je známá věc, že když Japonsko v roce 1945 kapitulovalo a skončila tak definitivně druhá světová válka, trvalo ještě mnoho let, než se podařilo informovat všechny japonské jednotky. V některých případech až desítky let. Tím posledním byl údajně vojín Teruo Nakamuro, který byl náhodně objeven v prosinci 1974 na jednom z malých tichomořských ostrovů. Když se dozvěděl, že Japonsko prohrálo, byl to pro něj takový šok, že musel být hospitalizován.

Doufejme, že tak citliví nejsou poradci bývalého premiéra Mirka Topolánka. Ti totiž stále působí v sídle úřadu vlády ve Strakově akademii. Napsal to minulý týden deník Lidové noviny. Dostávají plat, scházejí se na poradách a nejspíš i chodí na oběd do tamní kantýny. Jen jejich služeb současný premiér Fischer nevyužívá. Někdejší ministr kultury Martin Štěpánek deníku to novinám potvrdil, ale zároveň prohlásil, že si rozhodně nepřipadá zbytečný. "Já jsem jen prostý zaměstnanec na poloviční úvazek," řekl. A dodal: "Zda je to obvyklé, nebo neobvyklé, neposuzuji." Celkem jde zhruba o šest lidí, z nichž jeden je zároveň stále formálně šéfem Úřadu.

Současný premiér Fischer ovšem spoléhá na služby týmu kolem svého šéfporadce, kterým je bývalý ministr pro informatiku Vladimír Mlynář. To je zajímavé, protože odborníků na informatiku a moderní technologie je v tomto týmu týmu ještě několik, včetně dvou bývalých Mlynářových náměstků či prezidenta Sdružení pro informační společnost. Zda je to proto, že úřadující premiér má jako statistik k počítačům blízko, se můžeme jen dohadovat. Ale možná by mohli mít nějakou radu i pro Mirka Topolánka. Ten totiž svou stranu řídí "digitálně". Prohlásil to poté, co jeho strana prohrála ve sněmovně boj o rozpočet, ale on zrovna pobýval ve Spojených státech.

Být digitální předseda strany, to zní i v jednadvacátém tak futuristicky! Zbývá ujasnit, zda je Mirek Topolánek v této roli spíš jednička, nebo nula.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).