Chyby dělali …

… nejen „soudruzi z NDR“, byť u jejich výrobků to bylo tak nějak častější než u těch odjinud. Ale férové je uznat, že chyby dělají výrobci stále. Známe to všichni. Ta nová konvice na kávu by byla skvělá, ovšem byla by ještě lepší, kdyby měla držadlo o centimetr výš, protože pak by vás při nalévání horké vody nespálila pára. A vaše nová navigace v autě je úplně úžasná, nebýt toho hloupě vymyšleného menu, v kterém musíte čtyřikrát kliknout, než konečně můžete naťukat adresu. Copak by to nešlo vymyslet jinak?

Ale samozřejmě, že šlo. Ovšem i výzkumníci, projektanti a technologové jsou jenom lidé. Nové nápady a obecně nové výrobky pracně vznikají nejdřív na papíře, pak existují v prototypech a před uvedením na trh se obvykle ještě testují na vybraných skupinách zákazníků. Ale ani to nestačí. Případné chyby a problémy se ukážou až při masovém používání. Tak jako třeba cesty na trávnících mezi obytnými domy. Architekti je mohou vymyslet a stavaři vyasfaltovat jakkoliv, ale ty nejkratší a nejpohodlnější nakonec lidé stejně sami vyšlapou po trávě.

V odborné terminologii se tomu říká „moudrost davu“ a funguje bezpečně. Jeden člověk se může mýlit, svůj názor může prosadit i v menších skupinách lidí, ale jakmile se do něčeho vloží opravdu velký dav, najde intuitivně vždy to nejlepší řešení (s výjimkou několika hloupých událostí ve dvacátém století, ale politiku do toho teď netahejme). Metoda zvaná „crowdsourcing“ neboli „tahání rozumů z davů“ je založena na zjevné, byť i tak překvapivé myšlence: Proč nějaký nový výrobek nenechat vymyslet dav?

Je to utopický nápad, někdy však i ty fungují (hleďme na Wikipedii). Internet nabízí pro práci s davem možnosti i nástroje. Existují první projekty, které to umožňují. Například na webové stránce Redesignme.com (volně přeloženo „předělej mě“) můžou výrobci představit svůj nápad či projekt nového výrobku a požádat registrované uživatele, aby se k němu vyjádřili, případně upozornili na chyby. Registrovaných uživatelů jsou tisíce. Proč to dělají? Jednak je to zábava a jednak za akceptované připomínky dostávají body. Ty pak v internetovém ovchodě mohou utratit jako peníze. Spokojeni jsou však především výrobci: tvrdí, že tohle internetové testování funguje mnohem lépe než tradiční marketingové průzkumy.

Jiný příklad: na stránce Namethis.com (přeloženo „pojmenuj to“) můžou výrobci hledat pro své produkty jméno. To je někdy důležitější než dokonalá funkce. Potřebujete najít jméno pro nový druh odšťavňovače, pro webovou stránku nebo pro celou firmu? Zaplatíte 99 dolarů, popíšete své zadání a publikujete ho na zmíněném webu. Celý proces trvá 48 hodin. Registrovaní uživatelé, kterých jsou opět tisíce, vymýšlejí jména a hodnotí zárveň jména vymyšlená ostatními.

Jakmile osmačtyřicet hodin vyprší, speciální algoritmus vše vyhodnotí a vybere první, druhé a třetí nejlepší navržené jméno. Ze zaplacených 99 dolarů si 19 dolarů nechají majitelé webu, zatímco osmdesát si rozdělí dav. Čtyřicet dolarů získá autor vítězného návrhu, deset dolarů si rozdělí ti, kteří pro něj hlasovali. Autor druhého nejlepšího nápadu dostane 16 dolarů (čtyři dolary pro hlasující) a třetí osm dolarů (dva dolary pro hlasující). Všichni jsou spokojení.

Samozřejmě to má svá úskalí. Dav – zvlášť ten anonymní – je spontánní a nepředvídatelný. Nelze vyloučit, že ve finále najde vždycky opravdu to nejlepší řešení. Ale než k němu dojde, může pošlapat spousty trávníků. Není vyloučeno, že to bude váš trávník.

Ale za experimentování to stojí. Napadá mě: uměl by malý dav mých čtenářů napsat místo mě sloupek? Pojďme to zkusit. Na adrese http://extrablog.pbwiki.com najdete titulek a první větu nového sloupku. Kdo se chce zapojit, nechť mi pošle mail a já ho obratem zařadím do autorského týmu. Čím víc nás bude, tím lépe. Jediné omezení je délka, která nesmí být více než 600 slov.

Každý může psát své vlastní věty i přepisovat věty ostatních. Včetně té mé první. Když se nám to povede, přečtete si „první davem napsaný sloupek“ v některém ze srpnových čísel Reflexu.