Kdo je tady kokot? Podle slovenského týdeníku Týždeň politik Ján Slota. Tvrdí to "mezi řádky" ... vlastně na jejich začátcích

Nacionalista Ján Slota patří na Slovensku k nejkontroverznějším politikům, tisk ho často kritizuje. Naposledy v malé glose v časopise Týždeň, která ironicky komentovala některé jeho výroky.

Glosa končí povzdechnutím: „To už skutečně není co dodat.“ Jejímu autorovi se to ale povedlo. Krátký text lze totiž číst i jinak. Když vezmeme z každého řádku první písmeno, dostaneme dvě slova – „je kokot“. A když k tomu přidáme titulek, vychází nám z vodorovného a svislého čtení celkem jasný komentář: „Ján Slota je kokot.“

Byť toto slovo za normalizace v pondělních slovenských inscenacích většinou neznělo, vědí i neznalci slovenského jazyka, že jde o výraz značně silný a vulgární. Čtenáři si tvořivosti samozřejmě všimli a letní mediální kauzička hýbe slovenským internetem. Reakce většiny lidí je spíše příznivá. Je to vtipné a důmyslné. Ať už autor svůj vzkaz propašoval do tisku bez vědomí šéfredaktora, anebo s jeho tichým souhlasem, chce se mu zatleskat.

Na druhou stranu to nevypovídá nic hezkého o slovenských médiích, úrovni tamní společenské debaty a ani celkově o stavu demokracie. Slováci se sice mohou pyšnit brzkým zavedením eura, tento šprým má však hodně neevropské parametry.

Na hrubý pytel hrubá záplata. Ano, Ján Slota se chová často primitivně a nepřijatelně. Je takový a zároveň ví, že části voličů se to líbí. Demokratická média mohou dojít k legitimnímu názoru, že jediný relevantní a odpovídající komentář je ten, který si lze sestavit z prvních písmen dotyčného článku. Ale mají ho napsat a otisknout naplno.

Slovenská média jsou s vládnoucími politiky ve válce. Politikům se už povedlo zpřísnit tiskový zákon, ale pokud novináři budou psát pravdivě a chovat se nebojácně, nemůžou ten boj prohrát. V evropském prostoru je svoboda slova zaručena. Ale zároveň platí, že uplatňovat ji i na slova poskládaná podle tajnosnubných vzorců je klukovina.

Ne-li přímo kokotina.