Řekněte sýr

Proč se smějeme nebo usmíváme, když nás někdo fotografuje? Zdánlivě snadná otázka. Přece protože chceme, aby fotografie zachytila moment, kdy jsme byli spokojení a šťastní. Anebo protože si myslíme, že nás úsměv činí přitažlivějšími a pohlednějšími.

Ale proč se lidé na starších snímcích tváří tak vážně a seriózně? Historici fotografie tvrdí, že úsměv se na obličejích portrétovaných lidí začal objevovat až ve třicátých letech minulého století. Do té doby jen výjimečně.

Existují různé teorie, proč to tak bylo. Podle jedné z nich souvisela ochota k úsměvu s pokroky zubního lékařství. Lidé se odhodlali nechat zvěčnit svůj úsměv až tehdy, když odhalil rovné a zdravé zuby. Pravděpodobnější však je, že důvody byly spíše technické. Snímky se původně exponovaly až několik minut. Portrétované osoby se dlouhou dobu nesměly pohnout, což dávalo jejich obličejům vážný výraz.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem minulý týden četl o nové kameře, jejíž software umí „rozpoznat“ v digitálním obraze smějící se tváře. Kamera zapnutá ve „smějícím se režimu“ pak automaticky takovou fotografii pořídí a uloží. Není třeba žádný fotograf, který by volal „Řekněte sýr!“ nebo něco podobného. Kamera vyfotí smějící se lidi sama.

Zajímavé. Technický pokrok ovlivňuje to, jak bude ta či ona etapa historie zaznamenána. Přelom devatenáctého a dvacátého století působí na fotografiích seriózně a nevesele. Té naší době zase hrozí, že bude érou smějících se idiotů.

(Středeční sloupek pro slovenský deník Sme).