Jak se pozná ksicht?

Napsal to "ksicht", anebo "někdo s funkcí"? Tak se mě ptali před lety v novinách, když jsem jako šéf názorové rubriky nabízel nějaký článek. "S funkcí" byl člověk, jehož autorita se odvíjela od instituce, ve které byl zaměstnán. "Ksicht" byl sám o sobě dostatečně známý, aby mohl mít vlastní názor.

V éře Internetu je být "ksichtem" mnohem jednodušší. Navíc každý na tom může pracovat. Dokonce na to téma vycházejí články nebo i celé knihy. Říká se tomu "selfbranding" neboli způsob, jak sám sebe udělat známou značku. "Ksichti" to mají jednodušší v kariéře i v životě.

Jak poznáte, jestli jste už "ksicht"? Podle jednoho amerického sociologa nejlépe na Googlu. Zadáte své jméno a kliknete. Za prvé: první výsledek musí být odkaz na stránku, která má něco společného právě s vámi. Za druhé: mezi prvními třemi odkazy musí být vaše heslo ve Wikipedii. A za třetí: v první desítce výsledků musí být odkaz na stránku, kterou jste sami vytvořili. Počítá se vlastní web, blog nebo i profil v sociální síti.

Nechci se chlubit, ale já už "ksicht" jsem. Jen v televizi to ještě nevědí. Byl jsme tam minulý týden v nějakém pořadu a zeptali se mě, co mají napsat do titulku. "Nestačí moje jméno?", zeptal jsem se se sebevědomí "ksichta". Podívali se na sebe a nic neřekli. V titulku pak bylo: "publicista".

I já jsem v novinách čas od času odevzdal článek, jehož autora jsme podepsali jako publicistu. Zní to dobře. Ale znamenalo to, že je bez ksichtu i bez funkce.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).