Úřednická vláda? Partička "usměvavých diletantů"

Kdy jste naposledy slyšeli někoho použít sousloví "vrcholní činitelé"? Pokud je to dlouho, promeškali jste dobrou šanci ve středu, kdy ministryně spravedlnosti Daniela Kolářová poskytla rozhovor Českému rozhlasu. Bylo to těsně poté, co se společně s premiérem Fischerem setkala s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským. Ten se před časem zařadil mezi kritiky poměrů na Nejvyšším státním zastupitelství, které jsou špičkou ledovce problému, nazývaného mediální zkratkou "justiční mafie".

Rozhlasová moderátorka se velmi správně zeptala, zda se na zmíněné schůzce o tomto tématu mluvilo. Ministryně nemohla odpovídat udiveněji. Samozřejmě že ne, prokristapána, "oba vrcholní činitelé se pozdravili a informovali se navzájem". A co bylo tedy náplní schůzky? Pavel Rychetský vyprávěl premiérovi o Ústavním soudu, "zařadil ho do historických souvislostí a mezinárodních souvislostí", všichni tři se bavili "asi v těchto intencích o naší justici". V uvozovkách jsou přesné citace.

Proč se muž dočasně pověřený řízením vlády zabývá o "historické souvislosti" čehokoliv? K čemu mu to může být dobré a jaký prospěch z toho můžeme mít my? Úřednická vláda je tu proto, aby dovedla zemi k předčasným volbám a řešila provozní, případně bezodkladné problémy.

Fischer je v půlce svého krátkého mandátu, ale dělá si po republice výlety, jakoby měl zemi řídit ještě čtyři roky. A zatímco s Pavlem Rychetským se pohupoval na vlnách příjemné nadčasové konverzace, u "sousedů" na Nejvyšším soudu zase vyvolal zmatek a nejistotu. To když oznámil, že soudci možná nedostanou již slíbené peníze na rekonstrukci a jejich budova jim tak asi spadne na hlavu.

Normální člověk podivné politické hře jménem "justiční mafie" nerozumí a ani nemá chuť se jí zabývat. Nikdo nečekal, že ministryně úřednické vlády nepořádek v justici uklidí. Daniela Kovářová zaujala média dvěma věcmi: svými koníčky, za které označila "sex a jídlo, případně sex před jídlem nebo sex po jídle", a pak tím, že ji do funkce údajně dosadil někdejší ministr Pavel Němec. Ten byl ve funkci relativně krátce, zato seznam jeho kontroverzních rozhodnutí a skutků je znepokojivě dlouhý.
Pár položek na podobném seznamu má už i Kovářová, takže se nedá vyloučit Němcův vliv. I když zrovna tak to mohou být jen její neobratnost a neinformovanost. Ona je svým způsobem boží člověk, vždyť stačí připomenout jednu z jejích odpovědí pro média: "Nejsem nastavena na jednoduché otázky."

S dalšími kolegy v úřednické vládě, například Kohoutem, nepojí Kovářovou jen to, že byla na konci normalizace komunistkou. Oni nám ukazují, jak je koncept nepolitického vládnutí možná na první pohled sympatický, ale měřeno výkonem slabý a nefunkční. Je to parta takových usměvavých diletantů, kteří se naštěstí nepředřou. Teď například na dva týdny odjíždějí na prázdniny, asi aby po té několikaměsíční dřině vládnutí nepadli vysílením a trochu si odfrkli. Snad se jim počasí vydaří.

(Psáno pro e15).