Až se budete nudit, chyťte si třeba zloděje

Přijdete do kanceláře a zapnete počítač. Ale než začnete pročítat maily nebo kouzlit s excellovými tabulkami, máte pocit, že by to chtělo nějakou malou relaxaci. Co třeba flashovou hru? Že zrovna nemáte náladu na střílení teroristù ani na pár koleček za volantem Formule 1? Že byste chtěli dělat něco užitečného ... ale aby to jaksi moc nebolelo? No, uvidíme, co se s tím dá dělat.

Už jsme si zvykli, že ve "volném čase" mohou melouchařit naše pécéčka. Například hledat mimozemšťany ve známém projektu SETI@home. Jeho myšlenka vychází z toho, že většinu času se počítače jen tak poflakují a nanevýš vám na monitoru pouštějí nějaký pěkný spořič obrazovky. Tak proč je zrovna v tuhle chvíli nevyužít pro něco přínosného? Říká se tomu distribuované výpočty a jestliže se do nich zapojí dostatek pécéček (v případě SETI to jsou milióny), může takový systém konkurovat výpočetní kapacitou těm nejrychlejším komputerům. Objevit ufouny se mu sice ještě nepodařilo, objevily se však už i užitečnější aplikace.

Jenže to jsme stále u počítačů. Nedala by se tedy obdobně využít také "volná kapacita" jejich majitelů? I my často sedíme nad klávesnící jen tak zbůhdarma. Takže ... proč třeba ve volném čase nehonit zloděje? S touhle myšlenkou přišli dva Britové, kteří "melouchářům" z řad uživatelů nabízejí poměrně zajímavý džob. Můžou se stát černými šerify na částečný úvazek.

Jak to funguje? Zájemcům se přes Internet zpřístupní záběry z bezpečnostních kamer. Můžou být různé: z podzemních garáží, ze supermarketu nebo třeba chodníku před bankou. Když má uživatel chvíli času, může tyhle záběry sledovat, a to podle svého výběru. A jakmile uvidí něco podezřelého (třeba zloděje čokolády v regálu s cukrovinkami), prostě jen klikne na příslušný knoflík. Majiteli dotyčné kamery přijde automaticky esemeska. Za správné echo dostane body, za falešný poplach se body naopak strhnout. Podle bodů se pak stanoví případná odměna. Za měsíc si aktivní „webové očko“ může přijít až na tisíc liber.

Z řad majitelů kamer je o službu poměrně zájem, firma zatím působí pouze ve Stratfordu. Ale i tak vyvolává pořádnou kontroverzi. V Británii jsou bezpečnostní kamery velkým tématem: je jich tu údajně kolem 4,2 miliónu a kdosi spočítal, že například průměrný Londýňan je denně zaznamenán až 300krát. Ozývají se ochránci lidských práv a soukromí.

A teď se z téhle orwellovské hrozby stává kratochvíle, dokonce cosi jako hra. Kritici říkají: kde je záruka, že její účastníky bude zajímat jen trestná činnost? Neznamená to definitivní konec soukromí? A pak je tu morální aspekt. Honit zločince je jedna věc, sledovat ostřížím okem spořádané občany ovšem jiná.

Možná se od našich počítačů ještě dočkáme pohrdlivého odsudku: „Já aspoň honím jen ty ufouny, ty jeden udavači!“

(Notebook pro Reflex).