Z procházky po mediálním Berlíně: Erekce na zdi

Je to umění a provokace, nikoliv pornografie. Na tom se shodují příznivci i kritici šestimetrového vztyčeného penisu, kterým loni na podzim ozdobil svou redakční budovu levicový deník Tageszeitung, zvaný Taz. V moderní současné společnosti, která je posedlá politickou korektností a strachem z morální újmy kohokoliv, je to nevídané. V Brelíně, který uvolněný přístup k nahotě i sexu ukazuje různými způsoby, to zas tak šokující není. Ale přesto pozornějšího turistu - mířícího k slavnému Check-point Charlie - obří pánské přirození na zdi jednoho z domů asi překvapí.

A to ani nemusí vědět, že socha znázorňuje šéfredaktora bulvárního deníku Bild Kaie Diekmanna. Taz a Bild jsou vyhlášenými rivaly. Snad ani ne v bitvě o čtenáře, protože každý je loví úplně někde jinde. A oba deníky nejsou ani zdaleka srovnatelné, vždyť Taz má náklad někde kolem 65 tisíc kusů, zatímco Bild přes tři milióny. Ten první je permanentně v existenčních potížích, ten druhý vydělává i v době krize novin milióny. Válka mezi nimi i jejich šéfy je čistě ideologická. A má kořeny v postoji ke studentským bouřím v roce 1968, které majitel Bildu Axel Springer výrazně kritizoval.

Autorem sochy je Peter Lenk a instalována je na zdi tak, aby byla vidět z vysoké budovy Bildu relativně nedaleko odsud. Bude tam dočasně, podle smlouvy zřejmě dva roky. Pokud se o její demontáži nerozhodne dřív. Penis sice způsobil pozdvižení a zájem médií, jako nežádoucí reklamu však šéfredaktorské přirození  vidí i mnozí zaměstnanci Tazu. Podle týdemíku Spiegel není nijak zvlášť nadšená ani šéfredaktorka Ines Pohlová, která do této funkce nastoupila teprve v polovině loňského roku. "Představa, že teď budu následující dva roky zamykat svoje kolo pod šestimetrovým ptákem, mě nijak zvlášť netěší," řekla týdeníku.

Socha je přitom inspirována skutečným sporem, samořejmě že opět mediálním. Taz v roce 2002 v satirickém sloupku napsal, že si Kai Diekmann nechal na klinice v Miami zvětšit přirození. A uvedl, že se operace nepovedla, takže pacient byl nakonec vykastrován. Diekmann tehdy moc velký smysl pro humor neprojevil: deník žaloval a požadoval odškodnění ve výši 30 tisíc Euro. Toho se však nedočkal, protože soud žalobu zamítl. A celý mediální Berlín se Diekmannovi smál.

Zřejmě proto si dnes dává velký pozor, aby se kritikou či uraženým pokřikem nedostal do podobné situace. Zkrátka se naučilo hledit i na své vlastní přirození s nadhledem. Byť to v tomto konkrétním případě komplikuje fakt, že pohledu na sochu z jeho kanceláře prý brání stromy.

Posted via web from Bloger v Berlíně