S Adélou zezadu

Budou to "facebookové" volby? To bych se neodvažoval tvrdit. Ale vsadím se, že v těch nadcházejících volbách bude nadprůměrná účast prvovoličů či obecně mladých voličů. Možná procentuálně nejvyšší od poloviny devadesátých let. Politika je pro hodně mladých lidí nečím ošklivým a spíše nepříjemným, ale na druhou stranu je to i časté debatní téma. A účast ve volbách se hlavně díky Facebooku bere jako něco "sexy". To dřív nebylo. Mladí kolem dvacítky jsou na Facebooku bombardováni názorem, že volit by se mělo, i když člověk moc na výběr nemá. Takže šanci mají nápady, jak tyhle dva protichůdné postoje skloubit.

Jedním z nich je metoda "čtyři zezadu". Podle médií s ní přišel František Janouch, bývalý disident a jaderný fyzik. Ten na toto téma napsal také článek do celostátních novin. Myšlenka je jednoduchá: hlasem pro dosud neparlamentní stranu volič riskuje, že jeho hlas propadne a v povolební matematické mašinérii si ho beztak "rozčtvrtí" ty největší strany. Ale hlasem pro velkou stranu zase volič podporuje politiky, kteří ho otravují a kterých by se nejradší zbavil. Jak z toho ven? Může přece využít preferenčních hlasů. Janouch říká: když dostatečný počet lidí zakroužkuje lidi na posledních místech kandidátek, bude to znamenat, že se politická scéna významně obmění. Podle některých propočtů stačí, aby takto volilo kolem 140 tisíc lidí ... a ať by volby vyhrála ODS nebo ČSSD, znamenalo by to, že by v budoucí sněmovně nebyl nikdo z těch, kteří dnes voliče iritují.

To je chytlavá myšlenka. "Volit zezadu" zní dobře, takže není divu, že s tímto sloganem vzniklo na Facebooku hned několik nových skupin a stránek. A ty získaly desítky tisíc fanoušků. První ovšem s tímto nápadem nepříšel František Janouch, nýbrž plzeňska studentka Adéla Kroužková. Mohu dosvědčit. Před pár týdny mi nabídla přátelství, spřátelili jsme se a jejím prostřednictvím jsem se dozvěděl o skupině Volím čtyři zezadu. "Kroužkujte poslední jména na kandidátkách," nabádá na ní. Když jsem si přečetl Janouchův článek, rozhodl jsem se jí napsat. Přece si zaslouží, aby se veřejně uznalo prvenství jejího nápadu! A v tom mi to došlo. Myslím její jméno ("Kroužková" ... a chce kroužkovat!) plus další indicie, třeba to, že na svém profilu nemá žádné fotografie, že ho založila teprve před pár týdny a že stále omílá to samé. O té své skupině. A tak jsem jí napsal: "Myslím si, že jste vymyšlená."

Odpověděla: "Trefa!" Napsala mi k tomu pár vět na vysvětlenou, držíc se striktně ženského rodu. Byť si myslím, že ty řádky psal ve skutečnosti muž. Dokonce tuším, jak se jmenuje. Je to čtyřicátník. Ne že bychom se potkali, ale našel jsem jeho facebookový profil. Ale nejsem detektiv, abych po něm pátral a usvědčil ho. Je mi to vlastně jedno. Tak nějak se všeobecně ví, že český Facebook je teď plný jakýchsi "zombie", kteří - vytvořeni nejspíš agnturami politických stran - klikají na "Líbí se mi" u jedněch politiků a nadávají na stěnách těch druhých. Tak proč by mi měla vadit nějaká Kroužková?

Tenhle příběh je dobrou metaforou "facebookových" voleb. Odehrávají se v prostoru, kde jsou dobré i špatné nápady, jejichž autory jsou skuteční i vymyšlení lidé. Ale je to prostor, kde se pro většinu lidí odehrává to podstatné a důležité v jejich životech. Není důležité, jestli budou volit zepředu nebo zezadu. Ale jestli volit půjdou, pak Facebook v těchto volbách odvedl dobrou práci.

(Notebook pro Reflex).