To se mi "líbí", "líbí", "líbí", "líbí", "líbí" ... říkáte, že mám přestat?

To se mi líbí. Ehm. Tuším teď u čtenářů tohoto sloupku lehce zvednuté obočí a nepatrné napětí. Co se mi líbí? Nová elektronická hračka ("něco jako ten iPad, nebo tak ňák ..."), neznámá blondýna, kterou jsem zahlédl na ulici ... či prostě nějaká blbost? Co by to tak mohlo být?

Samozřejmě je tu možnost, že je vám to úplně fuk. Čtete tyto věty jen ze setrvačnosti, případně abyste se ujistili, že se zde nic zajímavého nedozvíte. Ať je to jakkoliv, každopádně teď využiju drobného momentu napětí a nechám si informaci o tom, co se mi to vlastně líbí, až do posledního odstavce. Takže mi dovolte malinko odbočit.

Pobavil mě nedávno jeden kreslený vtip. Je na něm pískoviště s dvěma malými dětmi, každé na jednom konci. Chlapeček a holčička. A chlapeček do písku pečlivě nakreslí vzkaz: "Máte jednu novou nabídku přátelství." A dvě tlačítka: "Přijmout" a "Zamítnout". Ano, je to ten druh vtipu, který vás rozesměje, ale zároveň si v duchu řeknete: Zatraceně, nejsme my z toho Facebooku (nebo z čehokoliv jiného) už nějak zblblí?

Facebook je neuvěřitelným fenoménem. Šíří se jako nějaká nakažlivá choroba, a to v globálním měřítku. Počet uživatelů se blíží k půlce miliardy. To je ohromné číslo! Když se mě lidé ptají, jak je to možné, odpovídám obvykle: Facebook vychází vstříc ve všem těm základním lidským pohnutkám. Je jako na míru ušitý naší povaze. Potřebě mluvit o sobě i o druhých, komentovat jejich poklesky, shledávat se se zapomenutými přáteli či poznávat přátele nové.

Správci Facebooku tak citlivě reagují na chování uživatelů, že být jen trochu paranoidní (a i kdybych byl, tak neznamená, že po mně Facebook nejde), čiliže mám podezření, že je to celé nějaká bouda. Třeba že nám ten Facebook nastrčili mimozemšťani, aby nás snadněji ovládli a zneškodnili.

Každopádně se obávám, že se nám to začíná vymykat z ruky. Když jsem nedávno řekl nějakou hlášku na jakémsi mejdanu, velmi jsem pobavil jednu slečnu, a to dokonce tak, že se mě zeptala, kde mám tlačítko "Like". Řekl bych, že to bylo jen napůl v žertu. Významně jsem na ni zamrkal (kde bych tak asi mohl mít nějaké tlačítko, he?), ale neměla smysl pro humor a vyškrtla mě ze seznamu svých přátel.

Ona to zase není úplně ujetá hloupost. Facebook ještě nemontuje tlačítka "Líbí se mi" nebo "Sdílet" (což je specielně v tomto případě škoda!) na živé lidi, rozhodl se je však rozšířit na celý Internet. A tak je najdete pod články na zpravodajských serverech, na fotoalbech i blozích. Ten koncept je zajímavý, vždyť jeho produktem bude hitparáda věcí, které se lidem na webu nejvíc líbí. A vedlejším produktem pak to, že se Facebook „roztáhne“ přes celý web.

Ale na druhou stranu: opravdu se nám tolik věcí v životě líbí? Ještě než Facebook rozšířil své „líbící se“ tlačítko napříč Internetem, vyplývalo ze statistik, že se průměrnému uživateli Internetu „něco líbí“ dvanáctkrát denně. Mně to přijde moc, a to teď bude ještě mnohokrát víc. Určitě jsem jednou, dvakrát … ano, někdy i třikrát denně z něčeho nadšený. Ale aby se mi pořád něco líbilo, to bych si musel připadat jako magor.

A tím jsme v posledním odstavci. Ano, "to se mi líbí" je postoj, který si teď díky Facebooku budeme osvojovat čím dál více. Jak tak o tom přemýšlím ... nerad zklamávám ty, kteří dočetli až sem, navnaděni první větou a prvním odstavcem ... ale teď se musí dozvědět, že se mi to nelíbí.

Útěchou nechť jim jest, že tohle tlačítko Facebook nezavedl a zavést nehodlá.

(Notebook pro Reflex).