O píchnutí a vose

Bodla mě vosa do zadku. Stalo se to ráno, když jsem si na zápraží nazouval běžecké boty. Pravděpodobně jsem na ni omylem sednul. Lekl jsem se a se zaúpěním vyskočil. Bolelo to jako čert. Ze dveří vyšla moje žena a chtěla vědět, co se stalo. "Vosa mě bodla do zadku," řekl jsem. "A mám se ti na to podívat?", zeptala se. Zkoumavě jsem na ni pohlédl, jestli v jejích očích nezahlédnu nějaké postranní úmysly. Ale tvářila se nezúčastněně profesionálně jako zdravotní sestra Houlihanová ze seriálu M.A.S.H. "Možná později. Ale teď o tom musím jít napsat na svůj blog," řekl jsem. Rozhodl jsem se, že na svém znovuobnoveném blogu budu dávat prostor banalitám. Je to má reakce na útoky proti banalizaci webového obsahu. Můj vztah k banalitám je veskrze kladný. Toto je můj první příspěvek do sbírky banalit. Je o tom ... ale to vlastně víte. Neptejte se, co se stalo s tou vosou. Její příběh má na rozdíl od toho mého patos a hloubku.