Mediální pohádky o Mašínech

Média selhala v tom, jak referovala o Topolánkově medaili pro bratry Mašínovy, lépe řečeno o diskusi, která tuto událost provázela. Dilema „vrazi, nebo hrdinové“ je v české společnosti hluboce zakořeněné, ale falešné. Mimo jiné je právě důsledkem opatrnického a objektivistického přístupu médií, která činnost bratrů Mašínů a dalších prezentují jako stále nevyjasněnou a ne zcela poznanou část historie. Opak je pravdou. O těchto událostech máme dostatečné množství jasných a přesvědčivých informací. Navíc od nich uplynulo dost času, abychom se na ně mohli dívat bez rozčílení či dalších emocí.

Ano, je pravda, že v české společnosti neexistuje ohledně činů bratrů Mašinů konsensus. Je to téma polarizující, což znamená, že většina lidí volí mezi dvěma silnými názory a nehledá žádný další, který by byl kompromisní nebo méně vyhraněný. To zřejmě vede média k tomu, aby tenhle rozpor respektovala. Jenže to je právě špatně. Pomozme si možná kulhajícím, ale srozumitelným srovnáním. Kdyby si dost velký počet lidí ve společnosti myslel, že Země je středem vesmíru, referovala by média o jejich sporech s ostatními jako o střetu dvou rovnocenných „pravd“? Anebo by měla povinnost připomínat, že jeden z názorů je nevědecký a tedy vyvrácený?

Tak nějak se to má s čiností bratrů Mašínů, byť historie je samozřejmě disciplína společenská a tedy méně jednoznačná. Pěstování mýtů typu „zavražděný pošťák“ nebo naopak „neohrožení hrdinové“ je scestné a nezdravé. Často se nyní diskutuje o tom, jaká je vlastně úloha médií a novinářů v době, kdy jsou prakticky všechny informace dostupné a jsme jimi zahlceni. Je to jednoduché: úkolem novinářů je tyto informace zpracovávat a svým čtenářům nebo divákům nabízet co nejpravdivější verzi reality.

Příběh Mašínů lze zjednodušeně a srozumitelně převyprávět, a to s respektem k historickým souvislostem a okolnostem. Právě to mělo být na titulních stranách deníků nebo v hlavních televizních zprávách, když premiér Topolánek hlavní aktéry ocenil. Česká média se o to však ani nepokusila. Místo toho se vydala na cestu zdánlivě vyvážené a objektivní reflexe „ze dvou stran“. Ale když proti faktům postavíte propagandu, není to vyváženost, ale mediální faul.

Navíc i to málo, co média o kauze řekla, bylo nepřesné. Internetové Britské listy správně upozornily na to, že ve zpravodajství většiny deníků i veřejnoprávní televize byly skutky Mašínů prezentovány tak, jakoby šlo o jednorázovou, z kontextu vytrženou divokou eskapádu („probili se na Západ a zabili šest lidí“). Ve skutečnosti šlo o několik let trvající činnost, která vycházela z konkrétní situace (včetně rodinných vztahů), měla svůj vývoj a teprve pak dramatické vyústění.

O kauze Mašínů existují knihy, dokumentární filmy i odborné práce. Novináři píšící o nově rozprouděné diskusi se však v drtivě většině asi jejich nastudováním nezdržovali. Místo toho se spokojili s objektivistickým naservírováním mýtů.

Udělení medaile Mašínům je od Topolánka odvážný politický čin. Lze na něj mít souhlasný i odsuzující názor, ale ten by měl stát na pevné půdě historické reality. Premiér má pravdu v tom, že i kdyby jeho ocenění mělo jen nastartovat novou a hlavně věcnou diskusi, pak splní účel. Musí to být však jiná diskuse, než které v posledních dnech dala prostor média.