Vcucne Zelené "černá díra" české politiky?

Předminulá volba prezidenta znamenala kalamitu pro sociální demokraty, ta poslední zase hrozila rozkolem uvnitř ODS. Ale dopadlo to jinak. Největší škody si odnášejí Zelení, kteří jako nejmenší strana zdánlivě nemohli nic ztratit. Ba naopak, nominací překvapivě kvalitního protikandidáta Jana Švejnara mohli svou pozici v české politice spíše posílit.

Prezidentská neuróza však odkryla vleklý a neléčený konflikt mezi předsedou Martinem Bursíkem a částí strany. Ukázala také šéfa strany v nepěkném světle. Ne sice v o mnoho horším než jiné české politiky, u nich to však voliči už tak nějak očekávají. Strana bodující s krédem "slušnost a otevřenost" může praním špinavého prádla ztratit nejvíc.

Dokonce se zdá, že se právě teď rozhoduje, jestli budou Zelení "zázrakem" na jedno volební období, anebo jestli mají nějakou trvalejší budoucnost.

Zelení nemají v Česku stabilní elektorát jako zelené strany v jiných zemích. Má to své důvody: Češi jsou tradičně imunní vůči nejrůznějším náboženstvím, a to včetně módní "zelené víry". Proč se tedy Zelení dostali po posledních volbách poprvé v historii do parlamentu? Protože vycházejí vstříct poptávce po pravostředé straně akcentující slušnost a morálku.

Tahle "havlovská" mezera je v české politice už od počátku devadesátých let. Nejdřív ji zaplnila ODA, pak Unie svobody (vzniklá odštěpením od pragmatické ODS) a nakonec Zelení. Je svým způsobem záhada, kde se tahle mezera v českém elektorátu vzala.

Asi to má něco společného s "nepolitickou politikou" Václava Havla, a také často sdíleným (a samozřejmě mylným) přesvědčením, že v pravicové politice je cosi nemravného a sobeckého, takže její ideály je třeba dolnit něčím "ušlechtilým". Teprve pak jsou mnozí nelevicoví voliči ochotni volit pravicovou nebo pravostředou stranu. Tato poptávka je nejsilnější mezi vzdělaným, spíše městským obyvatelstvem.

Je to dobrá šance pro nově vzniklé strany, ale zároveň past. Uvízla v ni ODA, později i Unie svobody. Je to jednoduché. Morálka a slušnost jsou sice hezká hesla na předvolební plakáty, ale v praktické politice se rychle onosí jako nekvalitní zimník.

Navíc, všechny tyto strany spojuje, že se podílely nebo (jako Zelení) stále podílejí na vládnutí. To pro moralizování není moc vhodná pozice. Koaliční vládnutí je založeno na taktizování, ústupcích a kompromisech. Tedy na jednání, které se voličům lehce může zdát jako nemorální.

Zeleným se až do prezidentské volby v koalici s ODS a lidovci překvapivě dařilo. Dokázali se proti nim vymezit a dokonce působit jako určité "svědomí" vlády, která má problémy s aférami šéfa KD-ČSL Čunka či hulvátskými způsoby šéfa ODS Topolánka.

Do značné míry je to zásluha šéfa Zelených Bursíka, který je inteligentním, kultivovaným a na veřejnosti dobře vystupujícím politikem. Je v české politice jedním z mála, který neválčí s novináři, nejedná zkratkovitě a všechny problémy řeší věcně.

Skvělým tahem Zelených byla i nominace nezávislého Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničí. Ten působí v české politice jako zjevení. Má noblesu, nenechává se zatahovat do žádných osobních sporů a chybí mu mentalita "urvi co můžeš", která tak zjevně kouká z očí ostatním. Bývalý hradní kancléř je navíc skvělý magnet na voliče postižené havlovským sentimentem, kupodivu však nijak "nevadí" ani ostatním.

To všechno, včetně kandidatury ekonoma Jana Švejnara, činilo donedávna ze Zelených úspěšnou stranu. A byli také spolehlivým koaličním partnerem, což si vícekrát pochvaloval i premiér Topolánek. Působili mu rozhodně méně problémů než Čunkovi lidovci. To však platilo pouze do prezidentské volby.

Kritickým momentem byla nečekaná a dodnes ne zcela vysvětlená neúčast poslankyně Olgy Zubové na druhé volbě. Politička se údajně zotavovala po operaci, Martin Bursík a jeho spojenci ve vedení strany ji však od začátku kritizovali za to, že svou neúčast dopředu neavizovala a že se ani řádně neomluvila.

Zubová patří k té části Zelených, kterým účast strany v pravicové vládě nevyhovuje, protože autentická ekologická politika je pro ně v principu levicová. K těm se navíc přidali ti, kteří sice nejsou ideologicky předpojatí, ale zase nemají rádi Bursíka. Předsedovi strany tak vznikla silná vnitrostranická opozice, která se sice dosud příliš neprojevovala, ale čekala na svou šanci.

K zásadním sporům by dřív nebo později došlo, a to ohledně amerického radaru, zdravotních reforem nebo i dalších témat. Byla to konec konců právě Olga Zubová, která "napínala" vládu v tom, zda loni podpoří při hlasování zákon o rozpočtu.

Situaci ovšem po prezidentské volbě vyhrotil email, ve kterém se předseda Bursík vulgárně vyjadřuje o Zubové, omylem ho však poslal právě jí. Mail byl původně určen poslankyni Kateřině Jacques, která je nyní ve straně jeho nejbližší spojenkyní. Bulvární tisk píše, že spolu mají milostný poměr.

Nic z toho neprospívá k Bursíkově dlouho pěstované image "férového kluka". Ohrožuje ho to ze dvou stran. V očích voličů se stává nevěrohodným a trapným, protože teď vypadá jako moralizující pokrytec. A zároveň ho to činí zranitelným vzhledem k vnitrostranickým soupeřům, kteří se s ním báli válčit právě proto, že uměl získat voliče.

Jedinou šancí pro Zelené je spor rychle uhasit a na čas zmizet z očí veřejnosti. Jenže to půjde těžko, vždyť kromě radaru a dalších patálií tu je "problém Čunek", či lépe řečeno dilema "Čunek, nebo Schwarzenberg". ODS v tomto ohledu Zeleným asi moc nepomůže, protože se cítí poškozená Bursíkových chováním v průběhu prezidentské volby. Je to zapeklitá situace.
Zelení se ocitli na samém pokraji pasti, ve které před nimi zmizely už dvě politické strany.

(Psáno jako komentář pro Czech Business Weekly).