Nejsem nostalgik …

... ale někdy malé vzpomínání neuškodí. Zhruba před deseti lety jsem se stal klientem Expandia banky. Pamatuji se na tiskovou konferenci v jednom podniku, který je na střeše domu na Václavském náměstí a je z něj výhled na celé centrum Prahy. Nevím přesně, jestli jsem opřený o zábradlí pzoroval letně oblečené turistky, anebo žvýkal nějaký oschlý chlebíček, ale každopádně jsem se rozhodl, že tahle banka se mi líbí.

Psal se rok 1998 a Internet i mobily začínaly být „velkou věcí“. A právě jejich prostřednictvím umožnila nová banka (jejiž licence původně patřila paradoxně jakési moravské Agrobance) spravovat svým klientům účty. Přesně si pamatuji i to, když jsem prostřednictvím počítače zaplatil svou první složenku. Dnes to vypadá banálně, ale kdo si vzpomene na fronty na pobočkách České spořitelny, ten i s časovým odstupem pochopí mé nadšení. Expandia banka, později eBanka, se stala součástí mého života.

Nejen mého. Číslo za lomítkem „2400“ se stalo symbolem první generace internetových nadšenců. Měli jsme tam účty všichni. Když jsme si z nějakého důvodu vyměňovali jejich čísla, končili jsme u lomítka. Symbol banky jsme měli všichni stejný. Fascinovalo mě, že v té době měla moje banka pouhou jedinou pobočku, a to na Václavském náměstí. Byl jsem tam za deset let asi tak desetkrát. Jednou za dva roky jsem si chodil pro novou kartu a dvakrát jsem si nechal vyměnit baterii v bankovním klíči. Bylo mi skoro líto, že nechodím častěji, protože tam za přepážkami pracovaly hezké dívky.

Šly roky. Skupina Expandia prodala majoritní podíl v bance PPF, lépe řečeno České pojišťovně. Majetkové poměry se měnily, začaly také přibývat pobočky. Internetové služby se zároveň objevily v nabídce dalších bank. Co bylo původně extravagancí spřízněných internetových duší, se stalo běžnou součástí bankovních služeb.

Vyzkoušel jsem internetové bankovnictví hned několika bankovních domů. Některé bylo ve srovnání s tím „ebankovým“ amatérské, většina však srovnatelných. A jedno mi dokonce začalo vyhovovat víc. Tak jsem své hlavní účty před pár lety přesunul tam. Ale účet v eBance jsem si nechal. Dodnes mi tam chodí sem tam nějaké peníze, platím z něj pár trvalých příkazů. Internetovou aplikaci navštěvuji výjimečně.

Prodej eBanky, kde Česká pojišťovna mezitím získala celých 100 procent akcií, jsem v roce 2006 zaregistroval jen okrajově. Banka si zatím nechala svůj název, logo i bankovní číslo za lomítkem účtu, což jsou hlavní atributy, které jako uživatel vnímám. Překvapila mě cena, která činila 130 miliónů euro. To je za banku, o které se sice v jistých krutzích hodně mluvilo, ale která byla většinu své eistence silně ztrátová, je to vysoká suma. Raffeisenbank ji však byla ochotná zaplatit, takže o ničem jiném nemá cenu spekulovat.

V pondělí 7. července se fúze završila. Kód 2400 přestal existovat, internetová aplikace se přesunula na novou adresu. eBanka oficiálně přestala existovat. Spíše ze zvědavosti než z potřeby jsem se rozhodl se na svůj účet podívat. Ale aplikace byla nedostupná. Po pár desítkách vteřin mi prohlížeč oznámil, že zadaná adresa neexistuje. Jak jsem zjistil na Twitteru, podobný problém měli minimálně další tři lidé.

Objevil se na toto téma také článek na internetovém serveru Lupa. Reiffeisenbank se však proti těmto „pomluvám“ důrazně ohradila. Její zaměstnanec Jakub Puchalský, zřejmě dávný zimní král České televize, vydal k věci následující prohlášení: „Je možné, že mohlo dojít k delší době odezvy on-line služeb, nicméně delší dobu odezvy nelze chápat jako přerušení služeb.“

To jistě ne. Děkuji za dobré a přínosné vysvětlení. Samozřejmě, že s tou bankou nekončím. Nejsem hysterik, abych kvůli jednomu incidentu smazal deset pěkných let. Řekněme, že jsem zahájil období dlouhé odezvy bankovního klienta.