Heslo? Myslím hFD$&365 ... nebo tak něco

Web je plný úžasných služeb. Umožňují nám například blogovat, vytvářet alba ze svých fotografií nebo si stahovat užitečné programy. To vše je většinou zadarmo. Musíme se jen zaregistrovat, naťukat mailovou adresu a … zvolit si heslo. Pokud se vám to vaše právě mihlo hlavou a je to heslo, které stejně jako já používáte už roky pro nejrůznější příležitostii, čtěte dál.

A nikoliv, není to heslo „hFD$&365“ ani žádný podobný nesmysl, který tak často doporučují lidé z oddělení počítačové podpory. Taková hesla je těžké si vymýšlet, natož si pamatovat. Nehledě na to, že pro každou službu či aplikaci byste si měli zvolit heslo nové. Sice existují programy, které to umějí dělat za vás, jenže i k nim je přístup chráněn heslem. Takže jsme tam, kde jsme byli.

Není divu, že bezpečnostní experti vyhlásili heslům válku. Prý jsou v éře dnešního webu zbytečným a hlavně nebezpečným přežitkem. Bylo by mnohem jednodušší a bezpečnější nechat identifikaci uživatelů přímo na počítačích. Ty si už beztak vyměňují spousty informací, takže je stačí vybavit příslušným softwarem a hardwarem.

Opustí hesla naše virtuální životy? Není to jisté. Hlavní překážka je údajně psychologická. Neslyšnému elektronickému šuškání našich počítačů nedůvěřujeme. Když po nás počítače chtějí heslo, dává nám to pocit kontroly a také určité nadřazenosti. Už teď jsme frustrovaní, že počítače skoro všechno zvládají lépe než my. Hesla jsou téměř to poslední, co od nás ještě potřebují.

Ale není jen iluze? Možná jako já patříte mezi onu rizikovou většinu uživatelů, kteří pro všechny aplikace používají jako heslo a) jméno psa, b) jméno manželky nebo c) datum narození pozpátku (nehodící se škrtněte). Proč mám pocit, že vždycky, když tohle heslo naťukám, tak se můj počítač posměšně ušklíbne?

(Sloupek pro slovenský deník SME).