Milión pro autora komixu? Slušný honorář i reklama

Jako spoluautor celkem populárního komixu Hana a Hana závidím svému neznámému kolegovi, který vytvořil pornokomix znázorňující pražského radního a bývalou miss. Taková popularita, a teď ještě vyhlídka na spoustu peněz! Oba protagonisté, lépe řečeno ti, které komix karikuje, vypsali na dopadení autora milión korun. Být na jeho místě, sám se jim přihlásím a peníze inkasuji.

Neznám ten komix a viděl jsem z něj jen to, co ochotně (a jistě i zlomyslně) zveřejnily „seriózní“ české zpravodajské servery, jak je v podobných kauzách jejich zvykem. Nedokáži posoudit umělecké kvality, ale jistě jde o dílo nevkusné, možná urážlivé. Dokážu pochopit pocity radního Richrtera i slečny Kuchařové, že se jich obsah komixu dotýká, že jim je jeho existence nepříjemná a že pan Richter chce dát jeho autorovi pěstí do nosu. To je však asi jediná nepříjemnost, která mu hrozí.

Ze zveřejněných ukázek vyplývá, že komix vznikl úpravou fotografií a jejich výtvarným ztvárněním. Zde také vidím jediný prostor pro případné právní problémy autora – totiž zda při práci nepoužil třeba autorsky chráněné fotografie. Ale jinak? Jde zjevně o fikci, lépe řečeno satiru. Ta přesně podle pravidel žánru zasazuje dvě veřejně známé osoby do nečekaných, vtipných nebo šokujících souvislostí. Je úplně lhostejné, jestli je to satira vkusná, anebo urážlivá, či jestli je chytrá, anebo hloupá. Není na soudu, aby toto řešil.

Pokud dojde k nějakému sporu, bude to v českých podmínkách asi kauza nejbližší slavnému, vlastně dnes už legendárnímu procesu s americkým vydavatelem časopisu Hustler. Jak víme mimo jiné i z filmu Lid versus Larry Flynt, i v něm šlo o pornografii a Nejvyšší soud tehdy dospěl k názoru, že ani šok a znechucení puritánské Ameriky nemají potřebnou sílu omezit ústavně danou svobodu slova. Tu nelze upírat nikomu – ani těm, kdo nemají nadání, talent a vkus.

Nelze si představit, že by v případném sporu o ochranu osobnosti Richter a Kuchařová uspěli. Tuto kauzu nelze srovnávat s případy, kdy se na veřejnost dostaly pornografické fotomontáže. Ty čest dotyčných ohrožovaly a poškozovaly, protože byly vydávány za skutečné snímky. Byly vytvořeny tak, aby ve většině lidí vyvolaly tento dojem. V případě komiksu je jasné, že jde o satiru.

Kdyby dal soud žalující straně za pravdu, rázem by byla ohrožena jakákoliv jiná satira: počínaje třeba fiktivními „objevy“ v MF Dnes a konče politickým komiksem Zelený Raoul v Reflexu. Že jde o díla nesrovnatelná a o několik tříd výše než zmíněný pornokomix? Pravděpodobně ano, ale žádný soud tu není od toho, aby zkoumal umělecké kvality a úroveň díla.

Jediným soudce je v tomto případě veřejnost, která může nevkusný a hloupý komiks odsoudit svým nezájmem. Paradoxně je to právě pan Richter se svým miliónovým humbukem, který zajišťuje onomu dílu zájem a popularitu. Jestli autora skutečně vypátrá a pokud k soudu dojde, nelze autorovi vyloučit dokonce mezinárodní slávu. Vždyť Kuchařová konec konců uspěla v světové soutěži krásy.

Z toho mi trochu škodolibě plyne, že největším rizikem dobré pověsti pana Richtera nejsou jeho karikatury, ale on sám. Zapadá mi to do obrazu, který jsem si o něm vytvořil jako povrchní a nezúčastněný pozorovatel jeho sporu s divadelníky. Nejde mi o podstatu sporu, které nerozumím, ale spíš jeho veřejné vystupování a mediální obraz.

Ale abych skončil stylově satiricky: radní Richter by si měl uvědomit, že není jediným „zneužitým“ v této kauze. Ozvat by se mohl pornoherec, jehož fotografie autor komixu musel také použít. Mohl by se cítit dotčen tím, že se na jeho těle objevila právě taková hlava.

(Psáno jako Úhel pohledu pro LN).