Nikomu neříkejte, kdy jste vydělali první milión

Můj kamarád je úspěšný podnnikatel. Investuje do internetových projektů a daří se mu dobře. Bude teď vystupovat dokonce v jednom televizním pořadu. Na internetových stránkách televize jsem v jeho profilu našel větu, že "první milión vydělal už na vysoké škole".

Zatelefonoval jsem mu, že se to nehodí. V devadesátých letech byla zmínka o prvním vydělaném miliónu jedním z poznávacích znamení raného veksláckého kapitalismu. Stejně jako nagelované vlasy a ojetý vůz Opel Vectra. "Jasně, že by bylo lepší napsat, kdy jsem vydělal první milardu," řekl můj kamarád. "Ale tu jsem ještě nevydělal," dodal smutně.

S miliardáři je to těžké, aspoň tedy s těmi dolarovými. V minulém roce jich podle časopisu Forbes ubylo nejvíc v historii. Je jich dnes na světě sotva osm set. Jejich celkový majetek se smrskl téměř na polovinu a tvoří dnes asi 2,4 biliónu dolarů.

Amerika se s úbytkem miliardářů vyrovnává po svém. Četl jsem, že chudnutí se stalo novou módou. Milionáři a miliardáři se demonstrativně uskrovňují. Jídlo v luxusních restauracích si zatím neodepřeli, ale objednávají si k němu vodu z kohoutku. Při jejím usrkávání se trumfují, kdo prodělal vinou krize víc peněz.

Jak to jde dohromady s americkou mentalitou adorující naopak úspěch? Prý celkem dobře. Když se totiž někdo veřejně chlubí, že přišel o pořádný balík, znamená to, že ještě větší balík musel původně mít. A jestliže o tom takto veřejně mluví, tak to zároveň znamená, že mu ještě nějaké peníze zbyly. Aspoň na kaviár, šampaňské a soukromé letadlo.

Minimálně jsem přišel na to, jak vyřešit problém mého kamaráda. Psát o prvním vydělaném miliónu je tak předpotopní! Zavolám mu, ať do svého profilu napíše, kdy svůj první milión prodělal. Půjde s dobou a udělá dojem.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).