Počítače v nás nic temného neprobouzejí. Pouze si to na nás pamatují

Bojím se, že udělám něco ošklivého a policie prohledá můj počítač. V novinách se pak objeví zpráva: "Hrál takzvané střílecí hry, navazoval kontakty prostřednictvím sociálních sítí. Policisté dokonce na jeho harddisku objevili fotografie nahých žen." Ale mám pocit, že něco takového by bylo možné napsat skoro o všech majitelích počítačů.

Tragédie v německém Winnendenu, kde sedmnáctiletý mladík postřílel patnáct lidí a nakonec zabil i sám sebe, prý opět oživí debatu o vlivu Internetu či hraní počítačových her na psychiku člověka. Dokážu si to celkem dobře představit.

Mladík údajně hrál předešlý večer téměř dvě hodiny jakousi akční hru, na počítači pak měl nainstalovány ještě další dvě. Kromě toho tam měl ještě pornografické snímky a ukázalo se, že se pod různými přezdávkami zúčastňoval internetových diskusí. Jestliže právě tyto informace média zdůrazňují a přinášejí jako novinky v celé kauze, je jasné, co mají evokovat: totiž že používání počítače má s šíleným činem nějakou souvislost.

Jasné je přitom jen jedno: totiž že dotyčný mladík byl magor a měl se léčit, ale rodiče, škola či obecně jeho okolí selhali v tom, aby se tak stalo. Není důležité, co dělal nebo nedělal na počítači. Před dvaceti lety by se pravděpodobně díval na filmy v televizi (což by rozlítilo aktivisty bojující proti násilí na obrazovce) a před padesáti lety by si listoval komiksy obsahujícími násilí. Před sto lety by možná četl některou z knih, které dnes označujeme za klasické.

Noviny a editoři by už konečně opustit to klišé, které představuje vytváření souvislosti mezi používáním počítače a kriminálním chováním. Každý z nás dělá v soukromí spousty věcí, kterými se nechlubíme a nemluvíme o nich veřejně. Čteme divné knihy, prohlížíme si pornografii, masturbujeme, vydáváme se za někoho jiného nebo třeba trháme mouchám nožičky. Počítače do toho vnesly jedinou novou věc. Totiž že si na nás tohle všechno pamatují a lze to z jejich paměti zpětně zjistit.

A tak víme, jakou hru hrál šílený vrah z Winnendenu večer před svým činem. Můžeme říct, že vrazi, násilníci a sexuální maniaci hrají počítačové hry obsahující násilí? Nepochybně. Stejně jako mnozí neurochirurgové, právníci nebo politici. Ale platí zároveň, že hraní násilných her vede k duševním poruchám nebo dokonce ke kriminalitě? Nikoliv, to ještě žádná studie neprokázala.

Vezměme si jiný příklad, kterým je dětská pornografie a pedofilie. Obojí jsou s Internetem spojeny. Každou chvíli čteme, že policisté dopadli díky Internetu nějakého pedofila nebo "rozbili" internetovou síť s dětskou pornografií. Znamená to, že děti používající Internet jsou více ohroženi? Samozřejmě to tak vypadá. Ale studie jasně ukazují, že počet zločinů páchaných na dětech vinou Internetu nijak nepřibyl. Jinak řečeno, že je celkem jedno, jestli pedofilové lákají své oběti na bonbóny před školou, anebo v diskusních serverech.

Tragédie jako ta ve Winnendenu jsou důsledkem lhostejnosti, selhání společnosti a obecně úpadku hodnot. Počítače ani Internet se na tomto úpadku však nepodílejí, jsou spíše jeho pečlivými kronikáři. Můžeme se na ně za to zlobit, ale nic tím nevyřešíme.