Musíš makat!

Slavný britský satirik Evelyn Waugh tvrdil, že každý může napsat román, "ovšem za předpokladu, že má šest týdnů času, pero, papír a nemá ženu ani telefon." Jistě měl pravdu. Ale to ještě neznal Internet!

Jistě bych mohl vytrhnout internetovou přípojku ze zdi, případně na dotyčných šest týdnů odjet jen s notebookem na nějaký pustý ostrov. Ale stálo by to vůbec za to? I kdybych ten román napsal, našel by si vůbec někdo čas ho přečíst?

Čas možná není ten hlavním problém. Čeho se nedostává, je soustředění. Zvykli jsme si dělat spousty věcí najednou, říká se tomu multitasking. Tvůrci mediálního obsahu se tomu přizpůsobují. Existují například pravidla pro psaní textů, které mají mít šanci být přečteny na webu.

Musí být krátké, složeny z krátkých vět a pokud možno i krátkých slov. Musí být rozděleny do krátkých odstavců oddělených velkými mezerami. A souvětí je třeba nahradit výčty stručných hesel.

Tak to aspoň vyplývá z výzkumů, které se zabývají tím, jak se pohybuje oko uživatele po monitoru. Autoři textů se musí přizpůsobit tomu, že čtenáři dnes texty nečtou, ale jen je přelétávají očima. No jo, ale dá se takhle napsat román?

Četl jsem článek v New York Magazine, ve kterém se tvrdí, že multitasking bude jednou "novým kouřením". Přehlcení informacemi je pro mozek prý stejně nebezpečné jako cigaretový kouř pro plíce. Jen to ještě nevíme. Psycholog David Meyer říká, že kdyby žil dnes Albert Einstein, tak by ve své kanceláři v patentovém úřadě ve Švýcarsku nejspíš většinu času mailoval, četl webové stránky nebo hrál hry. Ale rozhodně by nenašel čas na vymýšlení teorie relativity.

Leda by mozek pravidelně trénoval. Prý se blíží doba, kdy to budeme dělat stejně samozřejmě, jak dnes chodíme posilovat nebo běhat . Dvacet minut počítání příkladů nebo řešení logických úloh. Chceš si jednou přečíst román? Tady máš tréninkový plán a koukej makat. Je to jako maraton. Jen pro skutečné dříče.