Když politici soutěží, kdo ze sebe na Facebooku udělá většího blázna

Sociální síť Facebook se novinám postarala o fotografie na titulní strany. Konkrétně je řeč o profilech Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Ten první je na fotkách v brankářské masce, ten druhý zase s „pistolkami“ ve zbrojovce. Nechme stranou, kdo z nich ze sebe dělá většího blázna. Ale každopádně to ukazuje, že se takzvané sociální sítě staly v Česku velmi rychle součástí života, i toho veřejného. A také to, že se s nimi všichni včetně politiků teprve učí pracovat a odhalují jejich možnosti, ale i rizika.

Když se novináři začali ptát na Topolánkovo video, ve kterém se ironicky představuje jako "muž s maskou", kterou má "nařízeno nosit", protože si sám na sebe objednává útoky, reagoval mluvčí ODS poněkud překvapivě. Prý nejde o žádný marketing ani součást kampaně, byl to prý nápad samotného Topolánka. "Je to určeno pro jeho přátele na Facebooku, nic víc za tím nehledejte," řekl Martin Kupka Lidovým novinám. Jenže to je nesmysl.

Takže ať si všichni zapíšou za uši: nic na Facebooku není určeno "jen pro přátele", vše se okamžitě stává součástí veřejného prostoru. Fotografii, na které se Jiří Paroubek přetahuje o kulomet se Zdeňkem Škromachem, z Paroubkovy facebookové stránky zmizela. Jenže mezitím ji publikovala prakticky všechna média. Video s Topolánkem sice na Facebooku zůstává, ale své diváky už sbírá také na YouTube či zpravodajských portálech. Jestli to tedy měl být vtípek pro kamarády, pak je zjevné, že to někdo ve volebním štábu nedomyslel.

Netýká se to ovšem jen politiků. „Facebookovou pubertu", kterou u nich pozorujeme, prožíváme skoro všichni. Sociální sítě především přestaly být okrajovou záležitostí. Za rok přibylo na Facebooku kolem miliónu českých uživatelů. Nejvíc jsou stále zastoupeni teenageři a dvacátníci, roste však podíl i v dalších věkových skupinách. A podobně jako politici většina jen málo přemýšlí o tom, co by měli či neměli na Facebooku publikovat a hlavně jaké to pro ně může mít důsledky.

Z médií k nám sem tam dolehnou anekdotické příběhy o zaměstnancích, kteří přišli o místo, protože na Facebooku pomlouvali svého šéfa, případně se vytahovali, že jsou na horách, a přitom měli ležet nemocní v posteli. Divíme se jejich naivitě. Ale na Facebook můžou doplatit i ti, kteří tak zjevné hlouposti nedělají. Renomovaná výzkumná firma Harris Interactive zveřejnila výsledky průzkumu mezi více než 2600 americkými personalisty a zjistila, že téměř polovina z nich hledá na Facebooku informace o potenciálních zaměstnancích. Co může překazit nabídku zaměstnání?

Nejčastěji provokativní fotografie se sexuálním podtextem (53 procent zaměstnavatelů takového člověka nezaměstná), dále obsah týkající se alkoholu nebo drog (44 procent) a pomlouvání bývalých šéfů či zaměstnavatelů (35 procent). Můžou to však být i zcela nevinné věci: 14 procent zaměstnavatelů necítí důvěru vůči kandidátům o místo, kteří v komunikaci používají příliš mnoho smajlíků.

O sociálních sítích by měly začít mluvit školy se svými žáky, ale také firmy se svými zaměstnanci. Je to téma, které patří do osnov i do programu firemních školení. Velmi rychle, téměř překotně se z Facebooku a spol. stal úžasný nástroj. Ale také asi zatím největší riziko pro naše soukromí. Využijme facebookových poklesků politiků, abychom o těchto věcech začali aspoň přemýšlet.

(Komentář pro e15).