Chvála tlachání
Nikoliv bez jisté škodolibosti informovala média o průzkumu, podle kterého tvoří čtyřicet procent komunikace v rámci webové služby Twitter "bezobsažné tlachání". Její uživatelé tak jakoby byli přistiženi v nedbalkách. "Podívejte se na ně," můžou si říct ti, kteří svodům Twittteru zatím odolávají, protože ho považují jen jednu z dalších internetových bublin, případně hračku využívanou celebritami. "Vydávají se za nějaké technologické průkopníky, a ve skutečnosti tam jen bezobsažně tlachají."
Mám s průzkumem, který provedla jistá americká marketingová firma, značný problém. Týká se metodiky. Jak známo, lidé na Twitteru komunikují prostřednictvím vzkazů ne delších než 140 znaků. Průzkumníci je údajně "vědecky" rozdělili do sedmi kategorií. Vedle "bezobsažného tlachání" je další kategorií například "konverzace". Ta skončila na druhém místě, s téměř 38 procenty. O zbývajících dvacet procent se dělí ostatní, například "zpravodajství", "spam" či "sebepropagace". Celkem výzkumníci analyzovali 2000 anglicky psaných tweetů, náhodně posbíraných během dvou týdnů.
No jo, ale jak vlastně tweety třídili? Jako příklad tlachání je uveden vzkaz: "Jím právě sendvič." Jistě, není to žádná informační bomba. Ale docela dobře to může být i součást konverzace, vždyť právě o jídle mluvíme tak často. Když se vás někdo zeptá, co jste měli k obědu, asi ho těžko odbydete slovy: "Co ti je do toho! Ale můžu ti říct, jak vysoké bude podle mě letos HDP." Nehledě na to, že také záleží na autorovi. Když sendvič bude jíst prezident Obama, stane se z této informace rovnou zpravodajství.
Co autoři čekali? Že na Twitteru státníci uzavírají mezinárodní smlouvy a vědci pilují matematické důkazy? Ne, ta služba se stala populární proto, že umožňuje konverzaci podobnou té, kterou vedeme třeba v kavárně nebo v hospodě. Je to služba umožňující lidské setkávání. Kdybychom šli na věc s urputností metodiky dotyčného výzkumu, možná zjistíme, že i mnohá literární díla jsou jen bezobsažným tlacháním. A vlastně asi většina lidské komunikace.
Vlastně jsem tenhle sloupek chtěl napsat o sendviči.
(Notebook v Reflexu).
Mám s průzkumem, který provedla jistá americká marketingová firma, značný problém. Týká se metodiky. Jak známo, lidé na Twitteru komunikují prostřednictvím vzkazů ne delších než 140 znaků. Průzkumníci je údajně "vědecky" rozdělili do sedmi kategorií. Vedle "bezobsažného tlachání" je další kategorií například "konverzace". Ta skončila na druhém místě, s téměř 38 procenty. O zbývajících dvacet procent se dělí ostatní, například "zpravodajství", "spam" či "sebepropagace". Celkem výzkumníci analyzovali 2000 anglicky psaných tweetů, náhodně posbíraných během dvou týdnů.
No jo, ale jak vlastně tweety třídili? Jako příklad tlachání je uveden vzkaz: "Jím právě sendvič." Jistě, není to žádná informační bomba. Ale docela dobře to může být i součást konverzace, vždyť právě o jídle mluvíme tak často. Když se vás někdo zeptá, co jste měli k obědu, asi ho těžko odbydete slovy: "Co ti je do toho! Ale můžu ti říct, jak vysoké bude podle mě letos HDP." Nehledě na to, že také záleží na autorovi. Když sendvič bude jíst prezident Obama, stane se z této informace rovnou zpravodajství.
Co autoři čekali? Že na Twitteru státníci uzavírají mezinárodní smlouvy a vědci pilují matematické důkazy? Ne, ta služba se stala populární proto, že umožňuje konverzaci podobnou té, kterou vedeme třeba v kavárně nebo v hospodě. Je to služba umožňující lidské setkávání. Kdybychom šli na věc s urputností metodiky dotyčného výzkumu, možná zjistíme, že i mnohá literární díla jsou jen bezobsažným tlacháním. A vlastně asi většina lidské komunikace.
Vlastně jsem tenhle sloupek chtěl napsat o sendviči.
(Notebook v Reflexu).
Komentáře: 0:
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka