Odkud jste se dozvěděli, že zemřel Michael Jackson?

Na nic lepšího se nezmůžou, nemají opravdové přátele a jsou sexuálně frustrovaní. Tak popsal v úterý večer na debatě se studenty žurnalistiky šéfredaktor jednoho českého deníku uživatele populární sociální sítě Facebook. Pravděpodobně v nadsázce, i když u lidí z médií nikdy nevíte. Jenže už ve středu přinesly webové stránky téhož deníku exkluzivní zprávu, že moderátor nedělního pořadu Partie na Primě rozvázal pracovní smlouvu, protože vedení televize zakázalo pozvat do pořadu jím vybrané hosty, tedy Topolánka a Zemana. Zdrojem této informace byl právě Facebook, konkrétně stránka zmíněného moderátora.

Dokazuje to stále rostoucí vliv takzvaných sociálních médií, a to i v kontextu s médii tradičními. Dotyčnou zprávu o podivném konci jednoho politického pořadu přinesly během středy všechny významné zpravodajské servery. Nebýt udílení státních vyznamenání, byla by to možná hlavní zpráva. A všechny měly společné jedno: autoři článků nemluvili se samotným moderátorem (třeba nebral telefon, kdo ví), ale s jeho facebookovou stránkou. Ta pro zájemce a hlavně uživatele této sítě nabídla jakousi mediální samoobsluhu: přesnou chronologii událostí, vysvětlení samotného aktéra i názorovou diskusi. Pro toho, kdo se o věci chtěl něco dozvědět, bylo zkrátka mnohem lepší zamířit na Facebook než na dotyčné servery.

To se ostatně týkalo i hlavní zprávy, kterou bylo rozdávání prezidentských medailí. Zpravodajské servery publikovaly seznamy oceněných, případně odkazy na své starší komentáře. Bylo to zejména státní vyznamenání pro Karla Gotta, které má pro mnohé - zvlášť dvacet let po změně režimu - velmi rozporuplnou symboliku a vyvolává tudíž diskuse. Málokoho však uspokojí ty diskuse, které jsou na zpravodajských serverch pod články. Ty i včera obsahovaly obvyklou směs psychopatie, exhibicionismu a netolerance. Ale kdo opravdu chce ostatním naslouchat a sám má co říct, toho dnes uspokojí opět spíše sociální média. Facebook sám o sobě zpravodajským médiem není, ale vy si ho v tomto prostředí můžete postavit jaksi "na klíč". V dvojjediné roli redaktorů i publika jsou vaši přátelé, které si volíte sami. Trefně to tento týden napsal - na Facebooku, kde jinde - publicista Daniel Dočekal: "Jaké přátele sis na Facebooku pořídil, takový Facebook máš." V éře sociálních sítí bude možná přesně to samé platit obecně i o médiích.

Jistěže zatím nevíme, jaký bude další vývoj. Fenomén Facebooku "cloumá" světem tak dva nebo tři roky a je těžké odhadnout, kam se bude dál vyvíjet. Papírové noviny určitě současnou ekonomickou krizi přežijí, ale mediální krajina už nebude nikdy jako dřív. Před několika týdny jsem přednášel právě o tomto studentům. V sále jich bylo asi osmdesát. A když jsem se zeptal, kolik z nich četlo ten den noviny, přihlásili se čtyři. A pak jsem se zeptal, jestli si pamatují, odkud se dozvěděli, že zemřel Michael Jakcson. Skoro polovina z Facebooku, třetina od známých nebo přátel, zbytek ze zpravodajských severů. Pouze dva tu zprávu slyšeli v rádiu, které jako jediné můžeme zařadit mezi tradiční média. Šéfredaktoři se třeba můžou postavit na hlavu, ale tak to je.

(Komentář pro e15).