Topolánek bije na poplach, sociálním demokratům hrozí vyhynutí

Bude naložen do lihu a vystaven v muzeu. Tenhle osud čeká všechny poslední žijící živočichy svého druhu a nevyhne se zřejmě ani Miloši Zemanovi. Proč zrovna jemu? Bývalý premiér Mirek Topolánek nazval svého kolegu expremiéra v rozhovoru s deníkem Právo posledním žijícím "autentickým sociálním demokratem".

Možná se sluší připomenout okolnosti, za kterých Miloš Zeman do ČSSD počátkem devadesátých let vstupoval. Ona to byla víc náhoda než cokoliv jiného. A také klakul chytrého a ambiciózního politka. Jeho bonmoty už tehdy sklízely úspěch na stránkách novin i v televizních estrádách, o jejich autora však v žádné z voličsky silných politických stran neprojevili zájem. Proto si vybral ČSSD, tehdy malou stranu, sice s velkou historií, ale potácející se mezi bytím a nebytím.

Tak jako nouze naučila Dalibora housti, naučila i Miloše Zemana zpívat "autenticky" sociálně-demokratickou píseň. Ovšem zatraceně dobře! Zemanův restart ČSSD je i z dnešního pohledu majstrštykem, kterému patří místo v politologických učebnicích. Od voleb v roce 1996, které byly prvním velkým "nevítězstvím" Václava Klause, byl Miloš Zeman jedním z těch velkých zvířat, kterým dnes říkáme dinosauři české politky. A zůstal jím až do svého dobrovolného odchodu v roce 2002, či spíše přesněji do neúspěšné kandidatury v prezidentské volbě v roce 2003.

Mám Miloše Zemana rád. Ne jako politika a už vůbec ne jako sociálního demokrata. Mám ho rád jako člověka mimořádně inteligentního, vtipného a - byť se to někdy nezdá - taky laskavého. Mé přání, aby jeho návrat do politiky v nadcházejících volbách neskončil autodestrukcí zajímavého politického osudu, patří zřejmě do kategorie nesplnitelných. Na druhou stranu ani budoucnost v lihu nemusí být pro Miloše Zemana špatná. Zvlášť pokud půjde o kvalitní slivovici. Můžeme-li soudit z fotografií v tisku, proces konzervace byl už zahájen.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).