Vysmívaný deník se mění v noviny zítřka
Většina lidí poznala tenhle deník tak, že ho našla položený za dveřmi hotelového pokoje. Víc než milión kusů USA Today rozdají každý den svým zákazníkům světové hotely a letecké společnosti. Ale to není jediný důvod, proč jde o nejúspěšnějí noviny v Americe.
Minulou sobotu oslavily čtvrtstoletí své existence. A snad všichni komentátoři připomněli, jak svrchu či dokonce s posměšky se na něj lidé z branže dívali. Dlouhé roky se mu říkalo McPaper neboli McNoviny, s odkazem na řetězec rychého občerstvení. "Jsou nevalné chuti, ale rychle člověka nasytí," znělo obligátní vysvětlení.
Dnes po pětadvaceti letech však všichni jedním dechem dodávají, že se mýlili. USA Today času zlepšovaly. Ano, stále jsou novinami pro průměrného amerického čtenáře, ale propast mezi tímto deníkem a například New York Times či Washington Post se zmenšuje. Letos například deník otiskl velmi respektované investigativní články o podmínkách v americké armádě v Iráku.
Navíc je nepopiratelné, že USA Today proměnily světový tisk víc než kterýkoliv jiný deník. Byly první, kdo zavedl barevné fotografie, stručné a krátké články a především takzvanou infografiku. To byly mapy, grafy či graficky ztvárněné barevné předpovědi počasí. Dnes je najdeme prakticky ve všech novinách.
Koncept USA Today vzešel z marketingového průzkumu. Zakladatelem novin byl dnes třiaosmdesátietý Alen Neuharth, který si na pomoc přizval Lou Harrise, jedoho z průkopníků průzkumů veřejného mínění a mimo jiné i poradce bývalého prezidenta Johna F. Kennedyho. Jeho doporučení bylo jasné: získat takzvanou televizní generaci, která před obrazovkou už vyrůstala a k novinám si nikdy nenašla cestu.
Na jedné z klíčových schůzek o podobě deníku položil prý Harris před Neuhartha výtisky New York Times a Wall Street Journalu. "Mám tady dvoje noviny, které jsou velmi nudné a velmi šedivé a velmi dobré. Na to zapomeňte. Jestli chcete získat televizní generaci, musíte spousty věcí z té bedny vzít a prostě je vytisknout na papír."
Jak píše New York Times, nový deník šokoval už svým prvním vydáním ve středu 15. září 1982. Zatímco drtivá většina amerických a také světových deníků věnovala velkou část svých titulních stran atentátu na právě zvoleného libanonského prezidenta, v USA Today vyhradili této události jen krátkou zmínku v přehledu zpráv. Dominantní zprávou byla naopak zpráva o smrti monacké princezny.
Deník New York Times cituje jednu z bývalých zaměstnankyň, která vzpomíná, jaký rozruch to vyvolalo mezi kolegy z jiných novin. Princezna na první straně? Ve světě „opravdové žurnalistiky“ to tehdy bylo téměř svatokrádežné. „Chovali se k nám, jako bychom někoho zabili. Velmi rychle to vytvořilo atmosféru ´my proti všem´“, říká Anne Goodfriedová. Ovšem New York Times ve svém článku připomínají, že když o patnáct let později zemřela princezna Diana, měly to už na titulní straně všechny noviny světa.
Rozdíl byl i v tónu, který noviny zvolily. Al Neurath chtěl Američanům servírovat deník, který bude aspoň v rámci možností pozitivní. Opět se to projevilo už na první titulní straně, kde noviny v kratším článku referovaly o leteckém neštěstí. Nezdůraznily přitom počet obětí jako jiné noviny, ale naopak počet těch, kteří přežili. Titulek zněl: „Zázrak. 327 přežilo, 55 zahynulo.“
Z téhle vlastnosti USA Today si později dělali legraci i tvůrci seriálu Simpsonovi. V jednom díle Homer na jejich adresu říká: „Tohle jsou jediné noviny v zemi, které se nebojí napsat pravdu. Že všechno je prostě v pořádku.“
Za rok dosáhl náklad USA Today milión kusů, v devadesátých letech pak překročil dvoumilióntou hranici. Dnes činí kolem 2,3 miliónu kusů a meziročně stále mírně stoupá, což je v USA světlá výjimka. Vydavatelství Gannett přináší slušný zisk. Ale cesta k němu nebyla jednoduchá a bez rizika. Trvalo deset let, než se noviny staly ziskové. Za tu dobu do nich Gannett investoval kolem miliardy dolarů.
USA Today v osmdesátých a devadesátých letech zvítězily nad televizí, nebo aspoň ukázaly způsob, jak v éře televize může tisk přežít. Dokážou teď to samé v éře Internetu? Rozhodně tuhle konkurenci nepodceňují.
USA Today byly jedny z prvních noviny, které zavedly zpravodajství na webu, a podle některých pramenů také jako první v Americe začaly experimentovat s internetovou reklamou (takzvaným reklamním proužkem). Dnes adresu USAToday.com navštíví měsíčně 9 až 10 miliónů unikátních návštěvníků, což ji v kategorii zpravodajství řadí mězi nejúspěšnější na světě.
Je to mimochodem USA Today, který „účinkuje“ v hollywoodském filmu Minority Report, a to v roli „novin budoucnosti“. Vypadají podobně jako ty dnešní, ve skutečnosti jsou však propojeny s Internetem. Diváci mohou vidět, jak je lidé v metrou čtou, a přitom se na nich dynamicky mění titulky, články i fotografie.
Jde samozřejmě o filmovou nadsázku, avšak mnozí odborníci soudí, že tak by budoucnost tisku mohla vypadat. Lépe řečeno že to je směr, kterým by se médium připomínající dnešní noviny mohlo ubírat. „Papírový“ papír sice nahradí elektronický, pocit ze čtení by však mohl být hodně podobný tomu dnešnímu.
Dost možná bude jedním z lídrů inovace právě deník USA Today – ony posměšně McNoviny, nad kterými mnozí před čtvrtsoletím ohrnovali nos. V dnešním poplácávání po zádech a sypání si popela na hlavu je tak přítomná i naděje, že noviny přes všechny své dnešní problény ještě nejsou odepsaným zbožím.
Minulou sobotu oslavily čtvrtstoletí své existence. A snad všichni komentátoři připomněli, jak svrchu či dokonce s posměšky se na něj lidé z branže dívali. Dlouhé roky se mu říkalo McPaper neboli McNoviny, s odkazem na řetězec rychého občerstvení. "Jsou nevalné chuti, ale rychle člověka nasytí," znělo obligátní vysvětlení.
Dnes po pětadvaceti letech však všichni jedním dechem dodávají, že se mýlili. USA Today času zlepšovaly. Ano, stále jsou novinami pro průměrného amerického čtenáře, ale propast mezi tímto deníkem a například New York Times či Washington Post se zmenšuje. Letos například deník otiskl velmi respektované investigativní články o podmínkách v americké armádě v Iráku.
Navíc je nepopiratelné, že USA Today proměnily světový tisk víc než kterýkoliv jiný deník. Byly první, kdo zavedl barevné fotografie, stručné a krátké články a především takzvanou infografiku. To byly mapy, grafy či graficky ztvárněné barevné předpovědi počasí. Dnes je najdeme prakticky ve všech novinách.
Koncept USA Today vzešel z marketingového průzkumu. Zakladatelem novin byl dnes třiaosmdesátietý Alen Neuharth, který si na pomoc přizval Lou Harrise, jedoho z průkopníků průzkumů veřejného mínění a mimo jiné i poradce bývalého prezidenta Johna F. Kennedyho. Jeho doporučení bylo jasné: získat takzvanou televizní generaci, která před obrazovkou už vyrůstala a k novinám si nikdy nenašla cestu.
Na jedné z klíčových schůzek o podobě deníku položil prý Harris před Neuhartha výtisky New York Times a Wall Street Journalu. "Mám tady dvoje noviny, které jsou velmi nudné a velmi šedivé a velmi dobré. Na to zapomeňte. Jestli chcete získat televizní generaci, musíte spousty věcí z té bedny vzít a prostě je vytisknout na papír."
Jak píše New York Times, nový deník šokoval už svým prvním vydáním ve středu 15. září 1982. Zatímco drtivá většina amerických a také světových deníků věnovala velkou část svých titulních stran atentátu na právě zvoleného libanonského prezidenta, v USA Today vyhradili této události jen krátkou zmínku v přehledu zpráv. Dominantní zprávou byla naopak zpráva o smrti monacké princezny.
Deník New York Times cituje jednu z bývalých zaměstnankyň, která vzpomíná, jaký rozruch to vyvolalo mezi kolegy z jiných novin. Princezna na první straně? Ve světě „opravdové žurnalistiky“ to tehdy bylo téměř svatokrádežné. „Chovali se k nám, jako bychom někoho zabili. Velmi rychle to vytvořilo atmosféru ´my proti všem´“, říká Anne Goodfriedová. Ovšem New York Times ve svém článku připomínají, že když o patnáct let později zemřela princezna Diana, měly to už na titulní straně všechny noviny světa.
Rozdíl byl i v tónu, který noviny zvolily. Al Neurath chtěl Američanům servírovat deník, který bude aspoň v rámci možností pozitivní. Opět se to projevilo už na první titulní straně, kde noviny v kratším článku referovaly o leteckém neštěstí. Nezdůraznily přitom počet obětí jako jiné noviny, ale naopak počet těch, kteří přežili. Titulek zněl: „Zázrak. 327 přežilo, 55 zahynulo.“
Z téhle vlastnosti USA Today si později dělali legraci i tvůrci seriálu Simpsonovi. V jednom díle Homer na jejich adresu říká: „Tohle jsou jediné noviny v zemi, které se nebojí napsat pravdu. Že všechno je prostě v pořádku.“
Za rok dosáhl náklad USA Today milión kusů, v devadesátých letech pak překročil dvoumilióntou hranici. Dnes činí kolem 2,3 miliónu kusů a meziročně stále mírně stoupá, což je v USA světlá výjimka. Vydavatelství Gannett přináší slušný zisk. Ale cesta k němu nebyla jednoduchá a bez rizika. Trvalo deset let, než se noviny staly ziskové. Za tu dobu do nich Gannett investoval kolem miliardy dolarů.
USA Today v osmdesátých a devadesátých letech zvítězily nad televizí, nebo aspoň ukázaly způsob, jak v éře televize může tisk přežít. Dokážou teď to samé v éře Internetu? Rozhodně tuhle konkurenci nepodceňují.
USA Today byly jedny z prvních noviny, které zavedly zpravodajství na webu, a podle některých pramenů také jako první v Americe začaly experimentovat s internetovou reklamou (takzvaným reklamním proužkem). Dnes adresu USAToday.com navštíví měsíčně 9 až 10 miliónů unikátních návštěvníků, což ji v kategorii zpravodajství řadí mězi nejúspěšnější na světě.
Je to mimochodem USA Today, který „účinkuje“ v hollywoodském filmu Minority Report, a to v roli „novin budoucnosti“. Vypadají podobně jako ty dnešní, ve skutečnosti jsou však propojeny s Internetem. Diváci mohou vidět, jak je lidé v metrou čtou, a přitom se na nich dynamicky mění titulky, články i fotografie.
Jde samozřejmě o filmovou nadsázku, avšak mnozí odborníci soudí, že tak by budoucnost tisku mohla vypadat. Lépe řečeno že to je směr, kterým by se médium připomínající dnešní noviny mohlo ubírat. „Papírový“ papír sice nahradí elektronický, pocit ze čtení by však mohl být hodně podobný tomu dnešnímu.
Dost možná bude jedním z lídrů inovace právě deník USA Today – ony posměšně McNoviny, nad kterými mnozí před čtvrtsoletím ohrnovali nos. V dnešním poplácávání po zádech a sypání si popela na hlavu je tak přítomná i naděje, že noviny přes všechny své dnešní problény ještě nejsou odepsaným zbožím.
vystavil Miloš Čermák v
22:00
Komentáře: 0:
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka