Po vídeňském nábřeží

To jsou paradoxy. Před rokem a něco jsem stál na tom samém místě co dnes. Nedaleko vídeňského Stadtparku. Bylo brzy ráno, auto jsem zaparkoval do podzemní garáže a volal Karlu Schwarzenbergovi, kde ho v té Vídni zatraceně najdu. V aktovce jsem měl grafické návrhy nové podoby časopisu Respekt. "Kde jste?", ozval se ve sluchátku známý hlas. Podíval jsem se na cedulku na nejblížším domě. "Na Georg-Coch-Platz", řekl jsem. "Prokristapána. Co tam děláte? A proč vůbec nepřiedete ke mně?" Potlačil jsem nervózní nevrlost a zdvořile odpověděl: "A kde vás, prosím, najdu?" V telefonu to zachrastilo, jak se Karel Schwarzenberg nejspíš otřásl, jak hloupé může mít jeho zaměstnanec dotazy. "Samozřejmě na Schwarzenberg Platz," řekl.


Tehdy jsem byl "letním králem" časopisu Respekt. Málo vyspalý a unavený po tříhodinové cestě. A také uondaný věčným jednáním s grafiky, tiskárnami a bývalými kolegy redaktory. Karel Schwarzenberg vypadal naopak odpočatě a spokojeně. Když jsem za ním tehdy na sklonku léta ve Vídni byl, nemohl jsem vědět, že se má kariéra v Respektu bude počítat na pouhé týdny. A on zase určitě netušil, že už za pár měsíců bude šéfem české diplomacie. Naše životy to každopádně proměnilo. Doufám, že ten jeho stejně pozitivně jako můj.


Dnes jsem každopádně příjemně odpočat po noci strávené v hotelu Radisson. Na nohou mám běžecké boty, na sobě trenýrky a větrovku. Běžím podle rady slečny z recepce, která doporučuje k proběhnutí Městský park, "a jestli to bude málo, pak to vezměte podél kanálu, dokud budete moct". Dobrá rada a skvělý běh. Z městského parku běžím kolem nějakého kanálu až na nábřeží, kde se na pár minut zaseknu, proptože musím čekat na zelenou. Provoz je hustý a křižovatka nepřehledná, takže si na červenou netroufám. Ale pak mě čeká nádherný, zhruba čtyřkilometrový úsek podél Dunajského kanálu. Cesta vede přímo u vody a vyhýbá se jakémukoliv provozu. Po třech kilometrech se městská scenérie mění na přírodní, takže by člověka vůbec nenapadlo, že je v samém centru Vídně. Běží se systémem "tam a zpátky", což je sice trochu otrava (lepší je "kolečko"), na druhou stranu si lze délku flexibilně určit.

• Hodnocení tratě: perfektní. Délka: 9,1 km. Průměrné tempo: 5:27 min/km. Průměrná tepová frekvence: 130. Spokojenost: maximální. Graf (profil, tempo, GPS).
• Fotografie na Buzznet.com.
• Satelitní snímek s vyznačenou tratí.