Sůl nad zlato: politický komentář

(Vysvětlení: Lidové noviny mě požádaly o "aktuální politický komentář" k několika českým pohádkám. Jde o součást většího projektu, který zrovna teď vychází. Donutilo mě to všechny tyto pohádky po mnoha letech znovu shlédnout a zkusit se na ně podívat jinýma očima. Milovníkům těchto filmů se omlouvám.)

Většina lidí si myslí, že filmové zpracování pohádky Sůl nad zlato je o tom, jak zdravý selský rozum zvítězil nad královskou omezeností. To jistě taky, ale film Byl jednou jeden král je zároveň inteligentní metaforou o vlivu a působení tajných služeb.

Ty v milém a vtipném příběhu zosobňuje tajemná babička kořenářka. Je všude a zároveň nikde. Objevuje se vždy v momentech, kdy se ve státě vyskytne nějaký problém. A okamžitě ho řeší. Například když se celník dostane do sporu s mužen odmítajícím zaplatit „zlámanou grešli“ nebo když se princezna Maruška ocitne sama v pustém lese. To jí babička zajistí chaloupku s ustlanou postelí a navařeným jídlem (tedy ve skutečnosti konspirační byt).

Samotný příběh je banální (tři tupí princové se ucházejí o tři princezny, z nichž minimálně dvě jsou stejně tupé, ale pravá láska k prostým pracujícím z nich udělá milá děvčata). Hezké je vyobrazení krále coby představitele exekutivní moci. Je dobrosrdečný, ale zároveň neschopný a hloupý. I on se snaží své občany špehovat (dalekohledem z okna), proti špičkové technologie tajné služby však nemá šanci (vyleštěný rendlík babičky kořenářky).

Tajná služba vůbec disponuje sofistikovanými metodami: babička v pohádce jakoby „šíří dobro“, ve skutečnosti je to však narážka na použití nějakého nervového ohlupujícího plynu. Projevuje se tak, že když se babička objeví v nějaké vypjaté situaci, přestanou se lidé škorpit, ale najednou se usmívají, prozpěvují si a tváří se šťastně. To je evidentní efekt opiátů.

Vyznění pohádky je veskrze pozitivní. Tajná služba je představena jako síla, která ve státě udržuje pořádek a když je třeba, šikovně se postaví i proti establishmentu. To je asi vada filmu: že pomíjí připadné zneužití a ukazuje tyto zákulisní hry jen v kladném světle. Film však také ukazuje, že tajné služby jsou mimo jakoukoliv kontrolu. Když se královský rádce Atakdál ptá babičky: „Jsi ty vůbec zdejší?“, dostane se mu odpovědi: „Já jsem všudezdejší!“ To je přesná, ale zároveň trochu děsivá charakteristika zpravodajského oboru.