Pekařův císař: politický komentář

(Vysvětlení: Lidové noviny mě požádaly o "aktuální politický komentář" k několika českým pohádkám. Jde o součást většího projektu, který zrovna teď vychází. Donutilo mě to všechny tyto pohádky po mnoha letech znovu shlédnout a zkusit se na ně podívat jinýma očima. Milovníkům těchto filmů se omlouvám.)

Pamatujete na dlouhý polibek, kterým bývalý premiér Zeman obšťastnil předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Drábovou, a to při slavnostním spuštěním Temelína v roce 2000? Na tuhle scénu si nelze nevzpomenout při finální scéně filmu Pekařův císař, kdy pekař Matěj Kotrba objímá svou milou Kateřinu.

Do Golema symbolizujícího jadernou energii je vložen šém, jeho ohromná síla však má být využita pro mírové účely. Konkrétně pro pečení chleba a rohlíků. Scéně předcházejí dialogy, které vyjadřují jak pochyby ekologických aktivistů („Tento pokus je velmi nebezpečný. Kdyby se Golem utrhl, tak nás pobije všechny!“), tak skálopevnou víru těch, kteří věří v moderní technologie a mírové využití jádra („Matěj říká, že se neutrhne. A když Matěj říká, že se neutrhne, tak se neutrhne“, případně: „Když se nám to povede, tak budou rohlíčky zvlášť vypečené. A pro všechny!“).

Golem se nakonec neutrhne, ale promění se v malý jaderný reaktor. Zásobuje energií pekárnu Matěje Kotrby, který se stane bohatým velkopodnikatelem. To už ve dvojfilmu Císařův pekař a pekařův císař není, protože tvůrci ho v roce 1951 točili na drahý barevný materiál a měli k dispozici jen omezenou stopáž. Škoda! Kdyby byl Matěj Kotrba ukázán jako schopný podnikatel a obchodník, byl by to pádný argument proti tvrzením, že tenhle film patří k nejhanebnějším a nejnebezpečnějším propagandistickým agitkám natočeným po komunistickém převratu. A že je o to ostudnější, že v něm hráli ti nejlepší herci minimálně dvou generací, včetně mýtizovaného Jana Wericha.

Na první pohled film skutečně prezentuje tezi, že politici jsou zdegenrovaní a zkažení, zatímco pracující lid disponuje takzvaným zdravým rozumem. Stačí náhodně sáhnout po libovolném blbovi (v našem případě jím je pekařský mistr Kotrba), a ten se ukáže být moudřejší a schopnější než ti momentálně mocní. Nejenže myslí na dělnickou třídu („Kdo chce být neviditelný? Vymyslete raději něco, aby ženským neztvrdly ruce po práci!“), ale je dokonce chytřejší než Tycho de Brahe a ví, že se Země točí kolem SDlunce, a nikoliv naopak.

Ale je opravdu film oslavou komunistické myšlenky? Kdepak! Klíčovou scénou je rozhovor Matěje Kotrby s Rudolfem Druhým (v obou případech ztvárněni Janem Werichem), kdy císař dobrovolně nabízí, že do rukou pracujícího lidu odevzdá část své moci, ale mazaný pekař to odmítá. Říká: „Vládnout lidem, to je na jednoho člověka moc velkej bochník.“ Komunismus tak mohl zvítězit o několik století dříve, narazil však na hamižnost pekaře disponujícího jadernou pecí. Toť přímo esence ducha kapitalismu. Škoda, že ho tvůrci do toho pitomě komunistického filmu tak rafinovaně ukryli.