Investigativní reportér a předvánoční idyla s křídly od plukovníka Sanderse

K čemu jsou blogy? Třeba k tomu, že můžeme nahlédnout tak trochu do zákulisí lidských životů. Tak jak nám to dovolili novináři Martin Fendrych a Jaroslav Kmenta.

Ten první se naštval na druhého, že o něm napsal ve své knize, že se stýkal s nějakým mafiánem. Je rozčílen kolegovou neprofesionalitou, která se projevila tím, že mu nezavolal a informaci si neověřil. Rozhodne se proto zajet za ním do redakce a buď mu dát facku, anebo mu plivnout do tváře.

Jeden z těch novinářů je bývalý úředník ministerstva vnitra, druhý zase čím dál proslulejší investigativní reportér. Jde o knížku ze spisů jednoho zastřeleného mafiána. Ale nemyslím si, že něco z toho je nějak zajímavé či podstatné. Co mě baví, jsou to pitoreskní detaily jejich neuskutečněného setkání.

Jeden druhému stále volá, míjejí se, popis jednoho telefonátu střídá popis dalšího. Fendrych o Kmentovi tvrdí, že se mu vyhýbá, a Kmenta zase píše, že si Fendrych vymýšlí. Až se dostáváme ke klíčové scéně odehrávající se v podzemní garáži vydavatelství MaFra.

Miluji podzemní garáže. Asi je to pouze má utkvělá představa, ale od filmu Všichni prezidentovi muži od aféry Watergate mám pocit, že se právě zde odehrává vše klíčové a důležité v novinářských životech. Vždycky když jsem sám v takové garáži, tak trochu napjatě čekám, že se něco stane, země se pohne a já prožiju ve svém profesionálním životě něco úžasného. Zatím marně. Ale Kmentovi se to podařilo.

Když odemyká auto, volá mu zase Fendrych. Popišme okolnosti. Investigativní reportér uštvaný autogramiádami, objížděním distributorů a navíc ještě občasnou prácičkou pro svého zaměstnavatele se těší domů. Čekají ho tam žena a děti. A cestou se chce ještě zastavit pro stromeček a lucerničky.

Mačkám slzu v oku, tuším katarzi hodnout politicko-mediálního thrilleru. Fendrych trvá na tom, aby na něj Kmenta v redakci počkal. Kmenta váhá. Ví, že každá minuta může být pro jeho plán s lucerničkami smrtící. Má počkat na Fendrycha a postavit se mu jako chlap chlapovi? Anebo se rozhodnout pro rodinný krb? Volí to druhé.

Cosi studivého na mé tváři mi prozrazuje kanoucí slzu. Fendrych jako asociální komentátor nejde k rodině, ale do restaurace. A tam mu jeho přítel Ládik říká, že Kmenta je sráč. Fakt sráč.

Střih, jsme u Kmentů. Neohrožený a kauzami ošlehaný investigativec koupil nejen stromeček a lucerničky, ale taky večeři u KFC. Úplně vidím Kmentovy, jak sedí kolem papírového kyblíku s kuřecími křídly a jsou šťastní. Poslední věta Kmentova blogu zní: "A věřte nebo ne: ženě a dětem jsem jako sráč vůbec nepřipadal.

Věřím, panebože věřím. Tomu říkám příběh.