pondělí 21. ledna 2008

Moleskine, papírový hit v digitální éře

Lidé se dělí na dva druhy: na „digitální“ a „papírové“. Těm prvním organizují čas počítače či mobilní telefony, zatímco ti druzí si své schůzky poznamenávají do klasických diářů. Je mezi nimi navíc ještě zvláštní kasta těch, kteří používají kalendáře a notýsky značky Moleskine. Před Internetem se však neuzavírají. Ba naopak, legendární černé sešity - počeštěně jim můžeme říkat moleskiny - jsou na webových stránkách jako doma.

Mezi blogery jsou moleskiny jednoznačně nejoblíbenější značkou diářů. Píší o nich, citují z nich anebo na svých blozích publikují celé okopírované stránky. Někdy to jsou svébytná výtvarná díla, jindy jen rukou rychle načmárané poznámky, které jejich autoři neměli chuť přepisovat do počítače. Odkazy na ty nejzajímavější shromažďují stránky jako Moleskinerie nebo Moleskine Project.

Jen to dokazuje, že humbuk rozvířený v posledních letech kolem těchto diářů nijak neutichá, ba naopak. Je to zajímavé, protože za normálních okolností by byl v digitální éře takový výrobek odsouzen k neúspěchu. Malé italské firmě Modo e Modo (vlastněné od roku 2004 francouzskou investorskou společností) se podařilo vzkřísit pozapomenutou legendu, podpořit ji vynikajícím marketingem a objevit v ní zlatý důl. Hodně lidí má za to, že moleskiny drží při životě dlouhá, několik století trvající tradice. Opak je pravdou. Tyhle staromódně vyhlížející notýsky jsou na trhu pouhých deset let.

Když si moleskin koupíte, vypadne z něj malý papírek, kde se dočtete o historii moleskinů. Že je používal například spisovatel Ernest Hemingway, malíř Pablo Picasso anebo třeba cestovatel Bruce Chatwin. Ten byl těmito praktickými poznámkovými sešity přímo posedlý. Na každou cestu si jich kupoval hned několik a všechny je zaplňoval poznámkami psanými drobnými písmem.

Chatwin také moleskiny ve svých textech popsal: jednalo se o černé diáře v pevných deskách, s kvalitní šitou vazbou (aby se nezavíraly, když je na konkrétním místě otevřete) a se záložkou. Kdysi dávno byly některé možná opravdu vázány v "krtčí kůži" (a podle toho dostaly jméno), ale běžné moleskiny měly pevné desky potažené černým povoskovaným plátnem. Prodávaly se obvykle v knihkupectvích a vyráběli je různí výrobci. Ten poslední, údajně ve francouzském městě Tours, ukončil výrobu v roce 1986.

Historie moleskinů s velkým M začíná až o deset let později, kdy si tuto značku registruje v Itálii malá knihvazačská firma. Na pultech obchodů jsou od roku 1998, kdy prodala zhruba třicet tisíc kusů. Ale to byl jen skromný začátek mnohamiliónového byznysu, kterým se moleskiny ukázaly být během pár let. Vděčí za to dvěma faktorům.

Za prvé: nové moleskiny jsou vynikajícím výrobkem, který kombinuje tradiční styl s perfektní kvalitou. Údajně není znám příad, že by se nějaký moleskin za posledních deset let častým používáním rozpadl nebo jinak znehodnotil. A za druhé: drtivá většina lidí si opravdu myslí, že jde o značku, kterou mají světoví umělci v oblibě již po staletí. Sama firma tenhle mýtus pochopitelně podporuje. „Je to nadsázka. Nebavíme se o vědě, ale o marketingu. Není to absolutní pravda,“ řekl v roce 2004 deníku International herald Tribune marketingové šéf firmy Francesco Franceschi.

Ovšem ani těm, kteří o tomhle drobném podvodu vědí, to nijak zvlášť nevadí. Moleskiny jsou vskutku srdeční záležitostí. Říká se, že kdo je jednou začne používat, tak už tuhle značku neopustí. Nejsou levnou záležitostí (stojí několikrát víc než srovnatelné výrobky bez srovnatelné legendy), ale člověk má aspoň pocit, že za ty peníze kupuje originál.

Moleskiny se dnes prodávají v mnoha variantách: v různých formátech, jako kalendáře i jako obyčejné sešity a s odlišnými druhy papíru. To podstatné však mají vždy stejné: legendu „odvyprávěnou“ na malém papírku, kvalitu a pak také pár kolonek na první stránce. Vyplníte do nich své jméno, adresu a pak také odměnu, kterou v případě ztráty slíbíte vyplatit nálezci. Prý je to jedna z nejdůležitějších informací v každém Moleskinu. Sebevědomí lidé se prý poznají tak, že si své poznámky, malůvky či jiné záznamy cení opravdu vysoko.

Štítky:

Komentáře: 6:

Anonymous Anonymní řekl...

Také Moleskinuji a je to pro mě docela srdeční záležitost.. řečeno emotivně - ten diář/bloček na mě prostě působí příjemně. :-)

21. ledna 2008 v 14:44  
Blogger Jan Papoušek řekl...

Možná bych jen poznamenal, že existuje i třetí skupina lidí, kteří se snaží všechno zapamatovat, při nejhorším používají ušmudlané papírky (účty, ubrousky, útržky,...) umístěné v zadní kapse od kalhot, které pravidelně ztrácí, když si v městské hromadné dopravě sednou.

21. ledna 2008 v 15:18  
Anonymous Anonymní řekl...

Moleskine také už nějakou dobu používám a nemůžu si ho vynachválit. Škoda jen, že to český dovozce před Vánocemi absolutně nezvládl a diáře nebyly od poloviny listopadu vůbec k dostání... :-(

21. ledna 2008 v 16:30  
Anonymous Anonymní řekl...

Díky za dobrý tip. Coby obyvatel malého města konečně mohu přestat místní prodejce otravovat, že chci spíš něco ala Indiana Jones než cosi s duhovým slonem a růžovou opičkou na deskách :)

21. ledna 2008 v 17:05  
Anonymous Anonymní řekl...

ad smain:
jen na okraj, loni (07) jaksi nezvladal vyrobce, dovozce objednaval a objednaval, ale nic neprichazelo; celosvetove se zvedl prodej tak, ze moleskiny proste nebyly.
pokud diare z nejakeho duvodu radi kupujete az koncem roku, muze se vam to stat opet, ackoliv je zbozi letos v CR/SR cca 5x tolik, nikdo vam nezaruci, ze 23. 12. budou vsechny druhy k mani; pak nezbyva, nez projit svetove eshopy a stastne natrefit na ten, kde je jeste vas druh k dostani, obvykle ale za cca 2x cenu, nez je aktualni v CR.
tak to chodi, vzpomente si driv, mole za to stoji...

17. října 2008 v 15:25  
Anonymous Anonymní řekl...

http://www.themoleskine.cz/

1. dubna 2011 v 9:52  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka