Ťu ťu, ňu ňu, prosperita a mír. Mluví k vám prezidentský kandidát

Amerika si svůj volební prezidentský rok užívá se vším všudy (podobně jako my v Česku náš volební prezidentský měsíc) a média jsou doslova posedlá politickým zpravodajstvím. Analýzy, ale i letmý pohled do novin či na televizní obrazovky (o počítačových monitorech nemluvě) dokazují, že se média prezidentským primárkám nikdy v historii tak intenzivně nevěnovala.

Ze všech zpráv, fotografií, analýz i komentářů se mi nejvíc líbil experiment Darrena Garnicka ve webovém magazínu Slate. Ten vzal svou pětiměsíční dceru Dahlii a "podstrčil" ji do náruče všech prezidentských kandidátů během primárek v New Hampshire. Stanovil si jen dvě základní pravidla. Za prvé: žádné líbání, protože nepřichází v úvahu, aby kterýkoliv demokrat či republikán milované dítě poslintal. A za druhé: žádné fotografování s bývalým aljašským senátorem Mikem Gravelem, který je "fakt divnej".

Dopadlo to výborně. S jedinou výjimkou (Fred Thompson) se Dahlii podařilo vyfotografovat se všemi přítomnými kandidáty. Jak známo, politiky a malé děti přitahuje zvláštní kouzlo (Hitler a další by mohli vyprávět), a tak vznikla fascinující série fotografií, kdy se na tvářích zmíněných politiků zračí nejrůznější emoce: od nefalšované rozněžnění přes hollywoodsky markýrovanou radost až po čirý děs. Všeho pochopitelně jen trošku a někdy i v zajímavých kombinacích.

No a stejně fascinující jsou i reakce čtenářů a blogerů, kteří z výrazu tváře zmíněných politiků, ale i pětiměsíční holčičky vyvozují jednoznačné soudy o jejich prezidentských kvalitách. Ale proč ne? Osobně si myslím, že jde o novinářský výkon hodný nejmíň Pulitzerovy ceny. Dát své malé dítě do rukou politiků, to je vážně odvaha. Kam se hrabou váleční reportéři ve svých neprůstřelných vestách.