Prosím jednou "Cokoliv"

Na Internetu nakupovalo loni před Vánoci víc lidí než rok předtím. Na tom není nic divného. Stejnou zprávu čteme rok co rok. Ale bude to tak i nadále? Anebo se poptávka v určitý moment nasytí a počet digitálně dychtivých zákazníků začne zase klesat? Toť otázka.

Internetové nakupování uspokojí ty největší fajnšmekry. Pokud hledáte spodní prádlo zdobené fialovými veverkami anebo básnické sbírky mongolských atorů, najdete je výhradně v „dlouhých ocasech“ webových obchodů. Na Internetu máte tu největší šanci koupit přesně to, co potřebujete.

Podle průzkumů jsou však internetoví zákazníci méně spokojení než ti z obchodních domů či supermarketů. Možná to souvisí s adrenalinem. Člověk je tak nějak šťastnější, když stráví dvě hodiny mačkáním v davech lidí a místo lyžařské bundy si nakonec koupí zlevněný odšťavňovač do kuchyně. Proti tomu je bezproblémový nákup na webu nuda.

Navíc psychologové zjistili, že lidé sice vyžadují co největší nabídku, ale jejich spokojenost s pořízeným nákupem to snižuje. Zatímco když si nemůžou moc vybírat, tak jsou se získaným zbožím dlouhodobě spokojenější. Zbyly na vás v předvánočně vybrakovaném obchodě poslední lyže? Pak máte šanci, že je budete mít rádi mnohem víc, než kdybyste si je vybrali ze stovky vystavených párů.

Na jedné straně je tedy internetové obchodování připomínající inteligentní střely naváděné přímo na cíl a na druhé straně pak klasické nakupování, v kterém významnou roli hrají vyvinuté úsilí, risk a náhoda. To druhé, zdá se, odpovídá více lidské povaze. Mnohé firmy tomu začínají přizpůsobovat svou marketingovou strategii.

A tak se na jídelníčcích čím dál většího počtu drahých restaurací objevuje položka nazvaná „divoká karta“, nebo nějak podobně. Až do chvíle, než číšník jídlo přinese, nemá host nejmenší tušení, co bude večeřet. Anebo jiný příklad: jistá singapurská společnost uvedla na trh dva nápoje v plechovkách. Jmenují se „Whatever“ a „Anything“, tedy volně řeloženo „Cokoliv“.

Ten první je kterákoliv ze šesti limonád s různými příchutěmi (od pomerančové až po colovou), ten druhý zase lrůzné druhy ledového čaje. Trik je v tom, že zákazník nemá nejmenší ponětí, jaký konkrétní nápoj si kupuje. Až do momentu, kdy ho otevře. Limonády jdou prý v obchodech nevuěřitelně na odbyt.

(pravidelný sloupek pro slovenský deník Sme)