Velká gesta aneb malí politici s velkou hubou

Udělat gesto je jedna věc, dostát svým slovům však věc druhá. Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek hezky ukázal, jak si představuje principiálnost v politice. Z jeho prosincového gesta zůstal počátkem ledna jen navoněný pšouk.

Gesta do politiky i společenského života patří, a to i v případě, že jsou to tak hloupá gesta, jakým byla výzva několika známých lidí k neplacení poplatků u lékaře. Jméno Jiřího Paroubka pod ní chybí, on sám se k ní však halasně přihlásil. Když byla výzva v centru pozornosti médií, vyjádřil dokonce rozčarování nad tím, že mezi signatáři jeho jméno není. "Mně se to skoro dotklo," řekl 12. prosince v České televizi s tím, že v rozhovoru s autory výzvu podpořil, a předpokládal, že jeho jméno do seznamu zařadí.

Připomeňme, že autorem textu výzvy k občanské neposlušnosti je Alexandr Kramer, novinář deníku Právo. A právě ten s Jiřím Paroubkem počátkem ledna znovu hovořil, tentokrát ovšem v roli žurnalisty. Nechme stranou, že by plody svého občanského aktivismu měl při rozhovorech s šéfem opozice nechat stranou, anebo mít aspoň tolik novinářské slušnosti, aby na to čtenáře upozornil. Pozornosti by však každopádně neměly uniknout Paroubkovy odpovědi.

Trvat na výzvě "by znamenalo vnášet do společnosti velký zmatek", tvrdí Jiří Paroubek, a dodává: "Já se nedomnívám, že by teď něčemu pomohla." Zajímavé! Samozřejmě má pravdu, v tom případě se však jaksi automaticky nabízí otázka, proč se k téže výzvě ještě před pár týdny tak hlásil. Jistěže to není těžká otázka: protože tehdy mu to zajistilo pár okamžiků mediální slávy. Až brutálně upřímná je Parubkova interpretace občanské odvahy: výzvě vyjádřil podporu, protože "předpokládal, že Ústavní soud o té věci rozhodne do konce roku".

Ta výzva byla vážná věc: apelovala na občany, aby porušovali zákon, a zašťiťovala se známými či v pár případech i váženými jmény. Nelze vyloučit, že někteří lidé tuto výzvu vzali za svou a u lékaře od počátku ledna neplatí - se všemi možnými riziky a problémy, které jim to může přinést. A co se teď z novin dozvědí? Že si to rozmyslel? Že podpora téhle věci byla pro šéfa opozice jen takovou mediální šaškárnou, kterou nemyslel vážně? Že on u lékaře samozřejmě platit bude, protože je spořádaný občan? A že to celé dělal jen proto, že si myslel, že by na tom mohl vydělat nějaký politický kapitáleček?

To není už jen hloupé, ale nestydaté. K velkým gestům patří i riziko, že se ukáží být mylná. Výsadou velkých politiků je, že se s tím dokážou nějak důstojně vyrovnat. Znakem malých politiků je jen jejich velká huba.