Napište něco nepěkného ...

... o firmě XY a koledujete si o malér. Zvlášť když si to od začátku do konce vymyslíte a ze zaměstnanců zmíněné firmy uděláte buď komické pitomce, anebo nebezpečná monstra (to podle žánru). Pak si můžete být téměř jisti, co uslyšíte od jejich právníků. To tedy v případě, že vás k tomu úkolu firma XY sama nenajala.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Není vám jasné, proč byste za dehonestaci firmy XY měli být placeni od firmy XY, a nikoliv od firmy YZ, jak je v nejlepších tradicích neetického žurnalismu? Na žurnalismus zapomeňte. Pohybujeme se ve vodách webu 2.0. Ano, té druhé vývojové fáze internetového obsahu, jejíž moto by mohlo znít: Všechno je jinak.

Představme si videoklip s následujícím scénářem. Dva muži navštíví obchod renomované společnosti. Vytrhnou z kontextu nějaký slogan z reklamní kampaně (něco ve smyslu: „Máte to zadarmo“) a požadují jeho doslovné splnění. Prodavači jsou na něco podobného nepřipraveni, protože předpokládají, že každý průměrně inteligentní zákazník pochopí reklamní nadsázku. Výsledkem je řada komických situací, které zmínění žertéři natáčejí skrytou kamerou.

Čímž tu máme velmi vtipný videoklip, který jasně ukazuje, jak reklama, a tedy i dotyčná společnost svým zákazníkům lžou. Když něco takového uvidíte na Internetu, máte chuť zatleskat. Říkáte si, že je to vynikající ukázka toho, čemu se říká občanský žurnalismus. Talentovaní teenageři se baví tím, že zesměšňují lživý svět reklamy a komerce. Dělají to s vtipem a přesvědčivostí. V hlavě vám možná vrtá červíček pochybnosti, zda za zmíněným klipem nestojí konkurence dotyčné firmy. Ale i kdyby ano, není to jedno? Nemají být faleš a klamavá reklama po zásluze potrestány?

Jenže skutečnost je jiná. Klip zmíněným teenagerům nezaplatila konkurence, ale sama pranýřovaná společnost. Ptáte se, kde v tom je logika? Upřímně řečeno, sám přesně nevím. Ale nějaký marketingový guru zřejmě oprášil starou známou pravdu, že i negativní reklama je reklama. Když je klip dostatečně vtipný a dobře natočený, je šance, že ho na Internetu uvidí tisíce, možná i desetitisíce uživatelů (bavíme se o českém Internetu). Mnozí z nich mohou být lidé, kteří za normálních okolností televizní reklamní šoty ignorují. Téhle si však povšimnou. Že se tak stane za negativních souvislostí, je zřejmě vedlejší.

Necucám si to z palce. Před pár týdny jsem se sešel s jedním mladým filmařem (mimochodem velmi talentovaným a schopným), který mi tenhle příběh vyprávěl. Sám podobný klip natočil. Mělo to ještě bizarní pointu v tom, že ho kvůli němu kontaktovalo právní oddělení dotyčné firmy s výhrůžkou žaloby. Vzkázal jim, ať si ve svých záležitostech udělají pořádek, protože klip si u něj objednalo a zaplatilo marketingové oddělení téže firmy.

Je to dobrá a vtipná historka. Dlouho jsem o ní přemýšlel. Když jsem byl před mnoha lety sám teenagerem, vymýšleli jsme s kámoši podobné ptákoviny. Představa, že nás za to ti, ze kterých si děláme legraci, ještě platí, mi připadá skvělá. Vlastně připadala. Čím déle o tom přemýšlím, zdá se mi to nemravné a nebezpečné. Tvůrčí svoboda je jedna věc. Ochota prodávat talent za pár drobných zase věc druhá.

Jen si to vezměte: na ulici vás zastaví velký chlap a poprosí vás, jestli byste ho nenakopali do zadku. Slíbí vám za to sto korun. Uděláte to s radostí a chutí, samozřejmě. Ale když vám lidé okolo začnou tleskat, jak jste odvážní a vtipní? Je to podvod. Navíc poměrně laciný.