Espresso, dvě koblihy ... a jeden Internet, prosím!

Co je to "třetí místo"? Vedle našeho domova a kanceláře nebo školy další prostor, kde můžeme trávit čas. Bavit se, číst si, pracovat nebo se setkávat s ostatními. "Třetím místem" může být hospoda, kavárna nebo veřejné prostranství. Autorem termínu je americký sociolog Ray Oldenburg. Jako marketingový koncept ho využívá mezinárodní kavárenský řetězec Starbucks, který v lednu otevřel první kavárnu také v Praze.

V Česku jsou tradičním "třetím místem" hospody, od devadesátých let se také hlavně v Praze, ale i dalších větších městech obnovuje prvorepubliková tradice kaváren. Obojí je však především místem schůzek. Až v posledních letech lze čím dál častěji narazit na kavárny, kam lidé spíš než s kolegou či známým chodí se svým notebookem. Rychlé bezdrátové připojení je zde důležitější než kvalitní káva nebo vyhlášené zákusky. V takových podnicích panuje mezi personálem a hosty nepsaná domluva, že pokud budou přiměřeně a vytrvale konzumovat, můžou zde trávit celé hodiny.

V takových kavárnách najdete nejen stolky a židle, ale také pohodlná křesla či pohovky. Jsou zde zákoutí, kde si spíš než v kavárně mohou hosté připadat jako v obývacím pokoji. Přesně takový byl záměr šéfa řetězce Starbucks Howarda Schultze. Ale tenhle styl dnes nabízejí i jiné kavárny, v Praze například už mnoho let fungující řetězec Coffee Heaven. Ale jsou i jiné styly: internetové připojení dnes nabízí spousty pražských kaváren, počínaje těmi tradičními secesními a konče literárními kavárnami například v knihkupectvích.

Kvůli Internetu chodí do kaváren turisté či studenti, ale čím dál víc lidí bere kavárnu jako svou alternativní kancelář. Je to jev zřejmý v posledních letech hlavně v Americe. Podle společnosti Gartner Dataquest pracuje zhruba 30 miliónů Američanů aspoň část pracovní doby mimo firmu - a tento počet roste tempem deset procent ročně.

Moderní technologie umožňují pracovat odkudkoliv. Firmy své zaměstnance dokonce podporují, aby víc pracovali z domova, protože se tu otvírají možnosti pro zefektivnění provozu. Kavárna je pak něčím mezi, tedy skutečným "třetím místem": chodí sem jak ti, kteří v rušné kanceláři nemají potřebný klid, tak ti, kteří pracují doma a chtějí se aspoň na pár hodin dostat "mezi lidi".

Ne všichni majitelé kaváren jsou z tohoto trendu nadšeni. Nejčastěji si stěžují, že lidé s notebooky utrácejí příliš málo peněz. Etiketa sice tento typ hostů nabádá, že by aspoň jednou za hodinu měli udělat nějakou objednávku, ale pokud je to jedna káva nebo čaj, tak se to někdy zdá provozovatelům podniků málo. Lidé zabraní do práce na počítači navíc obvykle nepřispívají k dobré atmosféře: v takové kavárně to pak víc vypadá jako v kanceláři a pokud to překročí určitou mez, chodí "normální" hosté raději jinam.

Některé podniky proto o víkendech bezdrátové připojení vypínají, nebo aspoň výrazně zpomalují jeho rychlost. Úplně vytlačit lidi s notebooky se bojí: konkurence je velká a kavárny bojují o každého zákazníka. Velké řetězce jako Starbucks mají výhodu v tom, že prodávají kávu sice kvalitnáí, ale také velmi drahou. Skoro jakoby byl Internet v ceně.