... a cítím, že chlap chce skoro víc, nežli si troufá ...

"Martina" není klasická Krylova hitovka, ale z jejího textu tak dýchá bezútěšnost normalizace, že si na ni vždycky vzpomenu, když slyším, že některý z prezidentských kandidátů kandidátů zase dolejzal u komunistů. Rozčiluje mě to a nelíbí se mně to, ale když si pouštím Martinu, zároveň cítím nostalgii k dětství. Pamatuju se, když jsem na Svobodné Evropě slyšel Martinu poprvé, a pamatuju se, jak jsme se o téhle písničce s Krylem bavili, když jsme psali v roce 1993 knížku Půlkacíř. Byla pro něj důležitější, než by si člověk mohl myslet. I pro mě je důležitá. Na YouTube kdosi publikoval skvělý videoklip, kde Martinu doplnil Štreitovými a dalšími fotografiemi. Teď před tou pitomou volbou je to zajímavý biják.