"Basketbalový" blábol Václava Havla
Vojenští stratégové tomu říkají "collateral damage" neboli volně přeloženo "nechtěné ztráty". Asi jako když raketou chcete zasáhnout vojenský bunkr, ale zároveň zničíte okolní domy civilistů. Do kategorie nechtěných ztrát české politiky se kuriózním způsobem dostal basketbal.
Bývalý prezident Václav Havel chtěl denunciovat českou diplomacii, kterou podle něj packá vláda a především premiér Topolánek, jenž v USA podepsal sólové memorandum mezi Českem a USA o plánovaném zrušení víz. Nazval proto naši zahraniční politiku "basketbalovou".
Podrobně to vysvětlil v časopise Týden. Basketbal je podle Havla založen na jakési "ideji sobectví", což konkrétně znamená, že "nenápadně driblujeme a pak rychle vyrazíme, abychom všechny předběhli".
Chtělo vskutku génia metafor, aby vymysel takový blábol. Nechme stranou, že v basketbalu nejde ani tak o předbíhání ostatních, ale o dávání košů. Pozoruhodná je především sama myšlenka o "ideji sobectví". Nějak si nedokážu představit sport, ve kterém by protihráči zdvořile nabízeli jeden druhému vítězství.
Samozřejmě víme, kde se metafora vzala - Václav Havel si matně pamatuje, že jde o jeden z kdysi oblíbených sportů jeho nástupce Václava Klause. Při své inteligenci si však mohl vybrat lépe: současný prezident už basketbal dávno nehraje a pokud je známo, ani se o něj nijak zvlášť nezajímá. Co je v politice, holdoval spíše tenisu či v poslední době golfu.
Je smutné zjištění, že v malichernosti, ješitnosti a fatálním nedostatku velkorysosti se dvě největší postavy české polistopadové politiky - Havel a Klaus - tak nepříjemně podobají. Havel nevynechá jedinou příležitost, aby Klausovi zasadil nějaký ten podpásový úder (nebo řekněme úmyslnou osobní chybu, abychom zůstali v basketbalové terminologii).
Když chce ve svých vzpomínkách vydolovat nějakou opravdu ošklivou vzpomínku na své vlastní "nezvedené dítě" Alexandra Vondru, řekne, že jednal "po klausovsku". Toť urážka a vykrákání za vlasy!
A aby toho nebylo málo, vytáhne bývalý prezident - ten exemplární příklad "divadelního pojetí" politiky - z hloubi mozkových závitů ještě nešťastný basketbal: shodou okolností sport, který hlavně díky evropským úspěchům Nymburka prožívá v téhle sezónně asi největší comeback od osmdesátých let.
Kdyby Václav Havel nestrávil půl života v zakouřených kavárnách, ale viděl aspoň jedno basketbalové utkání, možná by zjistil, že v tomto sportu je "nenápadného driblování" vskutku minimum. A že ani o sobectví moc nelze mluvit, protože jde o rychlý kolektivní sport, ve kterém důležitou roli hraje kombinování a přečíslování soupeře. Jinak řečeno, ve kterém vyhrávají chytřejší. A vyšší, samozřejmě.
Na papír se dere zlomyslná poznámka, že není divu, že Václav Havel nemá košíkovou rád.
Bývalý prezident Václav Havel chtěl denunciovat českou diplomacii, kterou podle něj packá vláda a především premiér Topolánek, jenž v USA podepsal sólové memorandum mezi Českem a USA o plánovaném zrušení víz. Nazval proto naši zahraniční politiku "basketbalovou".
Podrobně to vysvětlil v časopise Týden. Basketbal je podle Havla založen na jakési "ideji sobectví", což konkrétně znamená, že "nenápadně driblujeme a pak rychle vyrazíme, abychom všechny předběhli".
Chtělo vskutku génia metafor, aby vymysel takový blábol. Nechme stranou, že v basketbalu nejde ani tak o předbíhání ostatních, ale o dávání košů. Pozoruhodná je především sama myšlenka o "ideji sobectví". Nějak si nedokážu představit sport, ve kterém by protihráči zdvořile nabízeli jeden druhému vítězství.
Samozřejmě víme, kde se metafora vzala - Václav Havel si matně pamatuje, že jde o jeden z kdysi oblíbených sportů jeho nástupce Václava Klause. Při své inteligenci si však mohl vybrat lépe: současný prezident už basketbal dávno nehraje a pokud je známo, ani se o něj nijak zvlášť nezajímá. Co je v politice, holdoval spíše tenisu či v poslední době golfu.
Je smutné zjištění, že v malichernosti, ješitnosti a fatálním nedostatku velkorysosti se dvě největší postavy české polistopadové politiky - Havel a Klaus - tak nepříjemně podobají. Havel nevynechá jedinou příležitost, aby Klausovi zasadil nějaký ten podpásový úder (nebo řekněme úmyslnou osobní chybu, abychom zůstali v basketbalové terminologii).
Když chce ve svých vzpomínkách vydolovat nějakou opravdu ošklivou vzpomínku na své vlastní "nezvedené dítě" Alexandra Vondru, řekne, že jednal "po klausovsku". Toť urážka a vykrákání za vlasy!
A aby toho nebylo málo, vytáhne bývalý prezident - ten exemplární příklad "divadelního pojetí" politiky - z hloubi mozkových závitů ještě nešťastný basketbal: shodou okolností sport, který hlavně díky evropským úspěchům Nymburka prožívá v téhle sezónně asi největší comeback od osmdesátých let.
Kdyby Václav Havel nestrávil půl života v zakouřených kavárnách, ale viděl aspoň jedno basketbalové utkání, možná by zjistil, že v tomto sportu je "nenápadného driblování" vskutku minimum. A že ani o sobectví moc nelze mluvit, protože jde o rychlý kolektivní sport, ve kterém důležitou roli hraje kombinování a přečíslování soupeře. Jinak řečeno, ve kterém vyhrávají chytřejší. A vyšší, samozřejmě.
Na papír se dere zlomyslná poznámka, že není divu, že Václav Havel nemá košíkovou rád.
Štítky: reflex
vystavil Miloš Čermák v
0:26
Komentáře: 5:
Napadá mě jiná stejně zlomyslná poznámka: nebyl to náhodou Havel, kdo Vás před časem vyhodil z HN? Text pak působí jako vyřizování účtů.
IMHO kazda metafora bude kulhat za originalem, prave proto, ze to neni original ale metafora :)
Nez delat jeji rozbor (pri vedomi, ze Havel metafory miluje a proste si ji neodpustil, i kdyz je celkem slaba), bych se zamyslel, jestli spoluprace zemi EU by mela mit stejna pravidla jako basketbal. (Tedy jestli bychom meli driblovat kazdy za sebe, nebo se spojit a driblovat dohromady)
Neimplikuju spravnou odpoved, jen si myslim ze by bylo lepsi se soustredit na tuhle zasadni diskuzi, nez se donekonecna babrat v tom, kdo koho nema rad a proc ;)
Ad r1: To mě upřímně řečeno ani nenapadlo. A nikoliv, Václav havel mě odnikud nevyhodil. Pouze nezařadil článek do čísla, které připravoval. Já pan s Hospodářskými novinami přerušil spolupráci, ale to nebylo nic proti VH: vždyť jsem tehdy sám napsal, že má právo udělat novbiny takové, jaké chce. Ale vyčítal jsem redakci, že mi to nedala vědět, byť věděla, že píšu text přímo na míru do tohoto čísla. Ale to je úplně uzavřená kapitola. Napsal jsem od té doby o VH víckrát, a myslím, že více pozitivně než negativně. Neupírám nic z jeho nezpochybnitelných kvalit. A mimochodem, když o tom přemýšlím, tak bych mu mnohem víc měl vyčítat, že lobboval za mé vyhození z Respektu. To byla mnohem větší a pro mě důležitější kauza. Ale neřekl bych, že mě toto nějak ovlivňuje. U tohoto článku hrálo největší roli to, že mám basket rád :)
Já to taky nemyslel nijak zle. Osobně mi nápad, že je basket založen na ideji sobectví připadá také absurdní (OK, proč to nezmínit -- je to stejné jako myšlenka, že snowboard je levicový a lyže pravicové ...).
Levicový snowboard (a taky batůžky a plastové láhve s vodou)? Přesně to mě taky napadlo! Chtěl jsem to nějak do textu dostat, ale pak nezbylo místo.
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka