Jsem zpět
V půl páté odpoledne mi zazvonil telefon. "Nechci rušit. Asi jsi ještě v cizině," ozval se jeden z mých přátel.
"Ale ne," odpověděl jsem. "Vůbec nerušíš. Přiletěl jsem už včera."
Nastala poměrně dlouhá pauza. "Včera?", zeptal se.
"Ano, včera," odpověděl jsem.
"Ale na blogu máš pořád napsáno, že jsi pryč."
Ach ano, můj blog. Ne že bych na něj zapomněl. Ale jsem typ člověka, který žije denní rutinou. Například od roku 1998 každý den běhám. Vynechal jsem tři měsíce v roce 2006, když jsem si nadvakrát zlomil kotník a dokotoři mi ho dočasně vylepšili několika šrouby, a deset dní v roce 2004, když jsem měl zánět sedacího nervu. Strašná bolest! Jinak ani den.
Pravidelnost je můj zákon. Když mi Václav Havel loni na podzim vyhodil můj čtvrteční sloupek z Hospodářských novin, přestal jsem ho psát úplně. Zdálo se mi, že na přetrženou nit nemá cenu navazovat. Mnozí to považovali za přemrštěnou až hysterickou reakci. Ale s tím nesouhlasím.
Blogoval jsem nadšeně už v roce 2005. To byl ten rok, kde jsem strávil dva šťastné měsíce v Americe a napsal tam blogerský Americký deník. Ale pak jsem někdy na podzim na pár týdnů z blogování vypadl ... a už zpátky nenaskočil. Ne že bych nechtěl. Ale když píšete blog, který aktualizujete každý den, tak pak má několikadenní výpadek doslova zhoubný účinek. Říkáte si: "To ale nemůžu znovu začít jen tak." Odkládáte ten okamžik a čekáte na příležitost, která však nemusí přijít. A pak už je příliš pozdě.
Restart blogu Extra.cz nastal až na podzim 2007.
Blogování mě baví. Možná víc než co jiného. Mám radost z každého komentáře i z každého mailu, který mi čtenáři pošlou. Ale když mi okolnosti odepřely přístup k Internetu (ano, těmi "okolnostmi" myslím jinak bezchybnou desetidenní dovolenou), pustil jsem blogování z hlavy. A až do telefonátu jednoho z mých přátel ho nepustil zpátky.
O.K., znovu tu "blogerskou káru" začnu tlačit před sebou. Mohl bych napsat, že tak činím "na základě stovek prosebných dopisů a několika petic nespokojených čtenářů". Ó nikoliv, kromě zmíněného přítele se nikdo jiný neozval. Ale já jdu do toho.
Jsem zpět.
"Ale ne," odpověděl jsem. "Vůbec nerušíš. Přiletěl jsem už včera."
Nastala poměrně dlouhá pauza. "Včera?", zeptal se.
"Ano, včera," odpověděl jsem.
"Ale na blogu máš pořád napsáno, že jsi pryč."
Ach ano, můj blog. Ne že bych na něj zapomněl. Ale jsem typ člověka, který žije denní rutinou. Například od roku 1998 každý den běhám. Vynechal jsem tři měsíce v roce 2006, když jsem si nadvakrát zlomil kotník a dokotoři mi ho dočasně vylepšili několika šrouby, a deset dní v roce 2004, když jsem měl zánět sedacího nervu. Strašná bolest! Jinak ani den.
Pravidelnost je můj zákon. Když mi Václav Havel loni na podzim vyhodil můj čtvrteční sloupek z Hospodářských novin, přestal jsem ho psát úplně. Zdálo se mi, že na přetrženou nit nemá cenu navazovat. Mnozí to považovali za přemrštěnou až hysterickou reakci. Ale s tím nesouhlasím.
Blogoval jsem nadšeně už v roce 2005. To byl ten rok, kde jsem strávil dva šťastné měsíce v Americe a napsal tam blogerský Americký deník. Ale pak jsem někdy na podzim na pár týdnů z blogování vypadl ... a už zpátky nenaskočil. Ne že bych nechtěl. Ale když píšete blog, který aktualizujete každý den, tak pak má několikadenní výpadek doslova zhoubný účinek. Říkáte si: "To ale nemůžu znovu začít jen tak." Odkládáte ten okamžik a čekáte na příležitost, která však nemusí přijít. A pak už je příliš pozdě.
Restart blogu Extra.cz nastal až na podzim 2007.
Blogování mě baví. Možná víc než co jiného. Mám radost z každého komentáře i z každého mailu, který mi čtenáři pošlou. Ale když mi okolnosti odepřely přístup k Internetu (ano, těmi "okolnostmi" myslím jinak bezchybnou desetidenní dovolenou), pustil jsem blogování z hlavy. A až do telefonátu jednoho z mých přátel ho nepustil zpátky.
O.K., znovu tu "blogerskou káru" začnu tlačit před sebou. Mohl bych napsat, že tak činím "na základě stovek prosebných dopisů a několika petic nespokojených čtenářů". Ó nikoliv, kromě zmíněného přítele se nikdo jiný neozval. Ale já jdu do toho.
Jsem zpět.
Štítky: banality
Komentáře: 11:
Konecne zase bude co cist :)
Tak ja se tedy take pridam se svym prosebnym dopisem. Na prilozene fotografii je videt, ze dovolena to musela byt vskutku prijemna; gratuluji.
PS: Zrovna si ctu Americky denik (o kterem jsem nevedel) a bohuzel zjistuji, ze ze serveru jiz zmizely obrazky. Pokud by to nedalo moc prace docela bych poprosil o jejich obnoveni...
Klid chlape...
Já tě čtu...
Sice bych uvítal delší články, aby mi to čtení vyšlo aspoň na toho lahváčka, ale jinka o.k.
PortyMP
Kobliha se taky hlásí do fronty na čtení!
a ja jsem moc rad, ze tech deset dni kousnete, protoze uz se tesim, co se od vas zase dozvim!!!! jinak mauricius vam trosku zavidim :) na druhou stranu jste plny sily a elanu, takze se mame na co tesit :)
Tak se i já pokusím vehnat úsměv do tváře přidáním komentáře. Přiznávám se, čtu Vás a jsem rád, že jste se nám vrátil.. ;-)
Taky by mě mrzelo, kdyby se z extra stalo ex-extra.
tož vitaj
při dlouhých odpolednech a dnech v práci je tenhle blog (a to, že každej den je něco novýho), pro mě doslova záchrana :-)
takže ještě štěstí, že kamarád se ozval :-)
Čtete -li rádi, možná objevíte
i kouzlo tohoto bloggu a den bude
hned krásný a příjemně prožitý
i v práci.
http://niniveskal.blogspot.com
a další vedle ,ninive ,ostatně kdo
umí surfovat a hledat najde.
Přeji krásný a skvělý den
Milan
mate tam chybu....doktoři....mate tam dokotori
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka