Čunkův diplomatický úspěch

Byla to schůzka přesně podle gusta Jiřího Čunka. Pro populistu s hroší kůží, který čelí už měsíce tvrdé kritice kolegů politiků i médií, musí být zdvořilá diplomatická mluva úplným balzámem. Nevíme, jestli si do neutrálních vyjádření americké ambasády vplétá pro sebe pozitivní významy se svou čunkovskou drzostí, anebo je už z „mlácení přes hlavu“ tak popletený, že když o někom někdo mluví neutrálně, tak to bere jako pochvalu.

Neoblíbený a nesympatický šéf lidovců si šel „došlápnout“ na americké velvyslanectví, že ho pošpinilo ve výroční zprávě ministerstva zahraničí o lidských právech ve světě. Jeho výroky byly silácké předtím i potom. „Poradím jim, jak mají o lidských právech psát,“ řekl ve čtvrtek (Hospodářské noviny), a v pátek vítězoslavně oznámil: „Uspěl jsem!“ (Lidové noviny). Jen bohužel není úplně jasné, v čem a jak.

Čteme-li oficiální vyjádření velvyslanectví, dozvíme se tak nanejvýš, že to byla „standardní schůzka, jejíž závěry vezmeme na vědomí“ (mluvčí ambasády Victoria Silvermanová). Tak tohle je ten Čunkův úspěch? Co jiného má zahraniční velvyslanec spřátelné země po schůzce s šéfem jedné z vládních stran říct? Ano, v diplomatických formulacích je ještě o stupeň chladnější vyjádření, totiž že „obě strany se seznámily se vzájemně odlišnými stanovisky“, nebo něco na ten způsob, ale to mají američtí diplomaté rezervované pro schůzky s kubánskými či severokorejskými politiky.

Je komické, když Čunek – podle novinářů prý ulehčeně – po takové návštěvě říká, že považuje „záležitost s výroční zprávou za vyřízenou“ a že pevně doufá, „že ta příští zpráva už bude dobrá“. Že by hodinová schůzka jednoho mizerného politika s velvyslancem evropské pidizemě měla ovlivnit metodiku toho, jak Američané zpracovávají svou interní a neformální zprávu o stavu lidských práv ve světě? Ale vůbec ne. Možná zasáhne velvyslancovo pero a Čunkovo jméno se ve zprávě opravdu neobjeví. Diplomacie je mocná. Ale to záleží mnohem víc na tom, jaká bude za rok situace ve Strakově akademii a taky na Brdech.

Jiří Čunek by si asi moc přál, aby schůzka s šéfem české diplomacie Karlem Schwarzenbergem proběhla nějak podobně. Aby ministr zahraničí řekl, že se seznámil s předloženými důkazy a vzal je v úvahu, zatímco šéf lidovců by se vyjádřil nějak v tom smyslu, že je rád, že je to konečně vyžízené. A taky by mohl zopakovat své téměř filosofické vyjádření, že „toto jednání je o diskusi, nikoliv o výsledku“.

Jenže politika není diplomacie. Jde v ní především o výsledek. V kauze Čunek už na smysluplný a jednoznačný výsledek čekáme příliš dlouho.