Bulvární sedmilháři nepatří do vězení

Ústavní soud vynesl v posledních měsících několik rozsudků, které zajímavým způsobem zpřesňují nebo dokonce mění zavedené vnímání práva. K takovým patří nepochybně nedávné rozhodnutí, podle kterého není trestné, když noviny zveřejní nějakou nepravdivou informaci. Fakticky se tím "ruší" trestný čin pomluvy.

Konkrétně jde o kauzu herce Lukáše Vaculíka, o kterém jistý bulvární časopis napsal, že je homosexuál. Herec si stěžoval, že policie případ odložila, aniž zjistila další informace (nesnažila se dopátrat zdroj informace a dokonce nezjistila ani autora článku). S jejím postupem souhlasilo také státní zastupitelství. Ústavní soud teď potvrdil, že obě instituce jednaly správně.

Je to dobré a důležité rozhodnutí, byť jakoby zdánlivě nahrává bulvárnímu tisku. Bezplatný deník Metro o kauze dokonce informoval emotivně zabarveným titulkem, že "Bulvár v Česku má zelenou". Není to tak, každý vždy měl a stále má dostek právních možností, jak se proti pomluvě či veřejné lži bránit. Ústavní soud řekl něco jiného: totiž že se tak má dít cestou civilního, nikoliv trestního práva.

Trestný čin pomluvy je reliktem předešlého režimu. Ano, existuje i v řadě demokratických zemí, ale i v nich se používá jen výjimečně. Existenci dotyčného paragrafu průběžně kritizují nejrůznější nevládní instituce včetně Syndikátu novinářů. V minulosti bylo učiněno několik pokusů ho zrušit (naposledy skupinou senátorů v roce 2001), ale neúspěšně.

Částečně to může být tím, že právě politici, a tedy i zákonodárci milují tento trestný čin nejvíce. Je to standardní, téměř už zautomatizovaná reakce většiny politiků, když se o nich objeví nějaká negativní informace: "Podám na vás trestní oznámení!". Nadužívání tohoto instrumentu v minulosti kritizovali i někteří soudci.

Existence paragrafu o pomluvě přitom jen zatěžuje policii, státní zastupitelství i soudy. Většina kauz končí odložena. Náklady by přitom měli nést ti, kteří se cítí pomluveni nebo pošpiněni. Trestný čin pomluvy umožňuje, aby si z policie udělali detektivní agenturu a ze státních zástupců své advokáty. Herec Lukáš Vaculík nemá ani po výroku Ústavního soudu o nic menší šanci se bránit. Jen si svou válku s bulvárem musí vybojovat sám.

Jistě, když je řečeno a), mělo by být řečeno i b). Totiž že občansko-právní spory se vlečou, trvají často mnoho let a končí přisouzením směšně nízkých odškodnění. V takovém případě nemají rozsudky žádný efekt. Žaloby tohoto typu by měly soudy projednávat přednostně a odvážně. Medální lež musí přestat být ekonomický výhodnou. Bulvární sedmilháři nepatří do vězení, a když, tak leda pro dlužníky.