Testováno na Maďarech

Dva instrumenty demokracie bychom mohli opatřit visačkou: „Testováno na Maďarech“, a dodat k tomu poznámku: „s výsledkem negativním“. Jde o obecné referendum a snahu opozice sesadit vládu. V obou případech to jsou instrumenty legitimní a v mnoha zemích v různé míře používané. Maďarská zkušenost však ukazuje, že to musí být spojeno s odpovědností a také zdravým rozumem.

To se v Maďarsku nestalo, mimo jiné také proto, že politická scéna je tam podobně jako v Česku polarizovaná, a tomu odpovídá i tamní atmosféra. To však není jediná podobnost. Současná krize se týká dvou témat, která jsou i u nás předmětem bouřlivé diskuse. Jde o poplatky u lékaře a školné na vysokých školách.

Povinné regulační poplatky byly zavedeny dřív než u nás, mají však téměř stejnou výši a hlavně vycházejí z téže logiky. Maďaři stejně jako Češi navštěvovali lékaře výrazně častěji než pacienti jinde v Evropě. Regulačni poplatky v tomto ohledu zafungovaly podle očekávání, veřejností však byly celkem logicky přijaty negativně. Stejně jako školné, které se mělo začít platit od podzimu.

Maďarsko má na rozdíl od nás zákon o obecném referendu. Jeho vypsání ohledně poplatků a školného prosadila opozice. Proběhlo o víkendu a veřejnost hlasovala ve velké většině pro jejich zrušení. Překvapivé je pouze to, že to v Maďarsku vůbec někoho překvapilo. Vládní politici totiž doufali, že referendum bude neplatné, protože se ho zúčastní příliš málo voličů.

Jenže to se nestalo. Těžko se zde odvolávat na odpovědnost občanů. Tu měli mít především politici. Voliči by asi nikde na světě v žádném referendu ani hlasování nevolili možnost, že chtějí státu odvádět více než méně. Je to dobrý příklad, jak může být referendum nebezpečným nástrojem, pokud se ho zmocní populističtí politici.

Tím největším paradoxem je ovšem to, že poplatky u lékaře i školné prosadila socialistická vláda, zatímco o jejich zrušení se zasadila pravicová opozice. Z logiky věci by to mělo být přesně naopak. Jenže v politice pokřivené „nesmiřitelným“ bojem logiku nehledejme. Maďarská pravicová opozice si bez ohledu na své ideje bere voliče jako rukojmí. Je to nestydaté, ale evidentně to splnilo svůj účel.

V Česku je situace obrácená. Opozice to má usnadněné v tom, že je levicová a tudíž má proti vládě aspoň „platnou“ ideologickou munici. Vzato do důsledků se však chová podobně jako opozice maďarská.

Jestli maďarský příklad něco dokazuje, pak to, že reforma zdravotnictví a školství je něčím, co musí provést každá vláda. A že to tak dalece nesouvisí s tím, co možná stereotypně vnímáme jako pravicové nebo levicové. Ostatně vzpomeňme, že o nutnosti regulovat vysokou návštěvnost lékaře jsme poprvé slyšeli už od politiků té předešlé, socialistické vlády. Proč tedy teď dělají takový kravál? Protože to berou jako příležitost vládu sesadit a vyvolat předčasné volby. Je to pokrytecké a neodpovědné.

Maďarské perieptie mohou svádět ke škodolibému pošklebování. Vždyť jejich politika zdá se ještě zkaženější a nezdravější než ta česká. Nenechme se však příliš unést. Současná krize je důsledkem stejné nemoci, kterou latentně trpí i politika česká. V maďarské laboratoři jen můžeme názorně vidět, kam až neracionální politický boj může dojít.