Američané mučí zajatce. A nás mučí Topolánek

Česká média informovala o výroční zprávě amerického ministerstva zahraničí, kterou tento úřad rok co rok vypracovává o stavu lidských práv ve světě a předkládá ji Kongresu. Podle poslední zprávy zveřejněné 11. března jsou přetrvávajícími českými problémy především korupce a vynutiletnost práva. Tuzemská média však velmi zdůrazňují také fakt, že zpráva jmenovitě zmiňuje kontroverzního šéfa lidovců Čunka. Co si o tom myslet?

Je třeba předeslat, že hodnocení Česka vypracovaná zahraničními institucemi bývají ošidná. Často jen povrchně kopírují nejrůznější celospolečenské debaty, aniž dokáží zaznamenat, kdy se týkají nějakého skutečného problému a kdy jsou jen důsledkem nějakých politických nebo mediálních her. Navíc také záleží na tom, z jakých informací vycházejí a kdo je poskytuje.

I renomované instituce jsou tak velmi závislé především na lokálních zdrojích. Dobrým příkladem je každoroční žebříček zemí podle míry svobody slova, který sestavuje paříská organizace Reportéři bez hranic. Před časem v něm Česká republika meziročně "poskočila"o mnoho míst. Znamenalo to, že se situace v Česku tak změnila? Ne, organizátoři pouze vyměnili své české spolupracovníky, kteří pro každoroční sumarizaci vyplňují dotazníky.

Američané o Česku mnoho nevědí a ani se o ně nezajímají. Pletou si nás často s jinými zeměmi (obvykle s některým ze států bývalé Jugoslávie), a to i ti vzdělaní a informovaní. Chybují v tomto směru i média. Na Internetu můžeme najít spousty úsměvných fotografií například z vysílání CNN, kdy je Česká republika umístěna na mapě úplně jinde, než ve skutečnosti je. Když tento týden otiskl renomovaný deník Wall Street Journal článek o českém prezidentu Klausovi, popletl si nás jeho autor se Slovenskem, a to když napsal, že "v České republice žije početná maďarská komunita, která je po desetiletí opakovaně zdrojem napětí s jejím jižním sousedem".

Povrchnost a lajdáckost však není asi případem výroční zprávy ministerstva zahraničí. Jak je napsáno v jejím úvodu, kapitoly věnované jednotlivým zemím vypracovávají příslušná velvyslanectví a informace sbírají průběžně celý rok. Fundovanost a odvedená práce jsou z textu vidět. Kdo si text o Česku z Internetu vytiskl, zjistil, že je dlouhý téměř třicet stran. Nevíme, kdo jej z reportérů informujících o této zprávě celý přečetl a kdo jen vycvházel ze sumáře z tiskové agentury. Ale faktem je, že ve zprávě jsou velmi detailně a objektivně zmíněny všechny události, které se lidských práv dotýkají. Mediální důraz na Čunka je pochopitelný, ale přehnaný. Šéf lidovců je opravdu zmíněn jen okrajově a ilustrativně.

Rozumět lze i generálnímu závěru, totiž že Česo má největší problém s korupcí a s vymahatelností práva. Přesně to tvrdí i většina českých komentátorů. A problém si konec konců uvědomují i mnozí čeští politici. Přesto se americké hodnocení setkalo s velmi negativní reakcí. V komentářích na Internetu i jinde lze vypozorovat podrážděnou nevoli, že by se Američané měli starat o sebe.

Pesně v tomto duchu artikuloval svou výhradu i Mirek Topolánek, který řekl, že ho "země umožňující mučení zajatců (...) jen těžko může poučovat". Je to reakce hloupá, demagogická a populistická. Mimochodem je přesně v tom duchu, jak za minulého režimu reagovali na kritiku lidských práv v bývalém Československu komunisté. Navíc, Američané přece nikoho nepoučují, ale pro svou potřebu si vypracovali dokument, z kterého citovala česká média.

Je paradoxní, že tak reaguje právě Mirek Topolánek, který před pár týdny odvážně a nepopulisticky - shodou okolností při návštěvě Ameriky - ocenil bratry Mašíny a vyzval k debatě o třetím odboji. Českému premiérovi je těžko někdy rozumět, a je chabou útěchou i to, že taj úplně asi nerozumí ani on sám sobě.