No dobře. Ale jak je to doopravdy?

Určitě jste to zažili. Jste v supermarketu u regálu s polévkami v pytlíku a při pohledu na obaly se vám sbíhají sliny. V bramboračce plavou opravdové brambory s lákavě vyhlížejícími hříbky, zelňačka je tak hustá, že by v ní stála lžíce, a hrachovka má svěží barvu fotbalového trávníku. Hážete pytlíky do košíku a doma vaříte vybranou krmi na plotně.

Ale ouha! Barvy jsou mdlé, konzistence spíše řídká a brambory mají s dotyčnými plodinami společné pouze jméno. Ovšem není to zdaleka problém jen instantních polévek. Úplně jinak než na obalu vypadají také sledi v tomatu, čokoládové croissanty či karamelový nanuk s oříšky. Zkrátka všechno, co je v takovém průměrném obchodě ke koupi. Říkáte si: jak to ti výrobci dělají? Že všechny ty potraviny vypadají na obalech tak báječně a chutně? Možná si pomáhají imitacemi z umělé hmoty, možná fotky falšují na počítači.

Těžko říct. Jisté je, že když si cokoliv v průměrném obchodě koupíte, tak to bude vypadat úplně jinak než na obalu. Jaké ty rozdíly jsou, hezky ukazuje projekt na německém serveru Pundo3000, který se jmenuje „reklama versus realita“. Jeho autoři si koupili sto produktů a porovnávají fotky z obalu s tím, co našli uvnitř. Hodí se na to hezké české přirovnání: „nebe a dudy“.