"Dnes večer svého milačka překvapím!"

Padesátá léta musela být krásná. Aspoň v Americe, jak to prozrazují dobové reklamy. „Miláčku, tvá káva se nedá pít!“, říká muž ráno své ženě, když se ho ptá, co by mu udělalo radost k narozeninám. Mluví a vypadá vážně jako úchyl, ale ta dobrá žena se málem zhroutí. Manželství je v troskách! Ale naštěstí je tu zkušenější přítelkyně, která poradí kávu Folgers. Muž je spokojen a zdá se, že nakonec večer ještě ženě dovolí, aby ho manželsky obšťastnila. Zhruba takový je obsah padesát let staré televizní reklamy na zmíněnou kávu. Kde jsou ty časy! „Miláčku, tvá káva se nedá pít,“ říkám ženě ráno, jen pro ten pocit pána tvorstva. „Jaká káva? Není ti něco?“, diví se manželka. „Ale nic,“ mávu rukou. „Vaše káva je výborná,“ říkám o půl hodiny později prodavačce v nejmenovaném kavárenském řetězci, kde si kupuju kávu do papírového kelínku. Stačí půl století … a svět je vzhůru nohama.