Závislost na počítači? Děláte si legraci?

Neexistuje nic takového jako „závislost na počítači“. Rozhodně ne v medicinském slova smyslu. Psychologové si tvrzením tohoto typu dělají lacinou publicitu a my novináři jim na to skáčeme. Jestliže nejčtenější takzvaně seriózní deník v zemi věnuje článek na titulní straně (a další půlstranu uvnitř listu) tomuto „fenoménu“, je to důkaz úpadku zdravého rozumu.

Co je jádrem této zprávy? Že v Česku existuje pár desítek lidí, kteří tráví u počítače příliš mnoho času. Zanedbávají kvůli tomu hygienu, málo jedí, omezují vztahy s ostatními a v noci špatně spí. To je objev! Našli bychom stovky jiných činností, které mají na „pár desítek“ z deseti miliónů lidí podobný účinek. Namátkou je to třeba čtení knih, sbírání známek nebo hraní kulečníku. Všechny tyto činnosti jsou pro své skalní fanoušky stejnou „drogou“ jako používání Internetu. Jde o nemocné lidi, kteří potřebují odbornou pomoc? Ale kdepak! Oni si prostě oblíbili nějakou činnost a mají moc slabou vůli na to, aby jí věnovali rozumné množství času.

Jestli je vláda svého protidrogového koordinátora Kamila Kalinu platí, měla by ho hned propustit. Protože jeho výrok pro MF Dnes, že „informační technologie jsou v něčem horší než gambling a heroin“ je vrcholem debility. Ano, v posledních letech se stalo módou mluvit a psát o tzv. nelátkových závislostech, ale z racionálního hlediska je to nesmysl. Nebo lépe řečeno ukázka civilizačního pokrytectví. Místo abychom sobě i ostatním přiznali své neřesti a slabiny, tak se perezentujeme jako oběti jakýchsi imaginárních chorob. Typickou ukázkou je diagnóza zvaná „závislost na sexu“. Léčilo se z ní už mnoho celebrit, američtí psychiatři o této „nemoci“ sepsali už několik odborných knih. Přitom je to výsměch. Obyčejná nevěra dostala oficiální číslo diagnózy.

Skutečné drogy představují problém, protože jsou úzce spojeny s kriminalitou. Ohrožují tak i ostatní. Sex, Internet, hraní počítačových her či vytrvalostní běh (ano, i na něm lze prý mít závislost!) přinášejí problémy pouze těm, kteří nevědí, kdy mají dost. Není vyloučeno, že Americká asociace psychiatrů opravdu dojde k názoru, že nadměrné používání počítačů je nemoc. Pro její členy to přece bude dobrý další zdroj příjmů. Ale my ostatní bychom to neměli akceptovat. A hlavně nedovolit, aby se na tento nesmysl přispěl byť jediný halíř z veřejných peněz. Jistě je nepříjemné mít člena rodiny, který doslova „smrdí“ celý den doma u počítače. A lze rozumět i ochotě psychiatrů prohlásit takového pitomce za „pacienta“ a nabídnout mu nákladnou, nejlépe velmi dlouhou terapii.

Něco podobného jsme už zažili s obezitou. Také o té se dnes mluví jako o chorobě. Existují desítky více či méně nákladných způsobů „léčby“. Přitom spolehlivý je jen jediný. Totiž přestat se přejídat. Stejné je to i se „závislostí“ na počítači. Stačí ho vypnout.

(Psáno jako komentář pro deník E15).