Kdo je "nejvlivnější intelektuál" ... a proč je to jedno

V českých médiích to zašumělo v souvislosti s anketou o nejvlivnější světové intelektuály, jejíž výsledky zveřejnily americký časopis Foreign Policy a britský časopis Prospect. Většinou se připomínalo to, že se na stohlavém seznamu objevil také Václav Havel.

Jenže to byl ve skutečnosti neúspěch: když oba časopisy dělaly před třemi lety tuto anketu poprvé, skončil bývalý český prezident v hlasování čtenářů na čtvrtém místě. Tentokrát se vůbec nedostal do zveřejněné první dvacítky. Byl pouze na seznamu, který sestavují redaktoři a z kterého se při hlasování vybírá.

Zdánlivě zajímavější je fakt, že do první desítky nanominovali čtenáři výhradně osobnosti spojené s islámem. V mnoha novinách se objevily titulky ve smyslu „nejvlivnějšími intelektuály jsou muslimové“ a podobně. Ovšem ani to není pravda. Anketa vypovídá ve skutečnosti o tom, jak se změnil význam Internetu v té části zeměkoule, které pejorativně říkáme „třetí svět“.

Zmíněná anketa není ničím jiným než chytrým marketingovým nástrojem. Podobně jako třeba anketa Osobnost roku, kterou každoročně vyhlašuje časopis Time. Je to dobrý způsob, jak nějaké periodikum může docílit toho, aby o něm informovala ostatní média, a to včeně konkurece.

Seznamy „nej“ osobností publikují mnohá média. A tak můžeme pravidelně číst nebo slyšet o nejvlivnějších byznysmenech, nejvlivnějších lékařích nebo třeba nejvlivnějších včelařích. Hledání „nejvlivnějšího intelektuála“ odpovídá čtenářskému profilu obou časopisů, který je složen především z akademiků, novinářů, spisovatelů či politických konzultantů.

Kdo je nejvlivnější intelektuál, zajímá i nadprůměrně vzdělaného Evropana nebo Američana jen jako kuriozita, kterou se lze dozvědět ráno z novin při mazání rohlíku máslem. Není to nic, čeho by se aktivně účastnili. Lidi žijící v takzvané západní civilizaci vzrušovalo slovo intelektuál naposledy v šedesátých letech. Dnes je zvláštním terminologickým dinosaurem.

Foreign Policy a Prospect navíc nehledají pouhé intelektuály, ale „veřejné intelektuály“. Definují je jako tvůrce důležitých myšlenkových konceptů, kteří jsou zároveň stále aktivní ve veřejném životě. To je samo o sobě problematické: „být aktivní“ je jen eufemismem pro „být známý“.

A víme dobře, jak to v éře celebrit funguje. Známým se nestane nositel mimořádných myšlenek, ale mimořádného příběhu. Za vlivné považují redaktoři obou časopisů třeba bývalého prezidentského kandidáta Alberta Gorea či invalidního popularizátora vědy Stephena Hawkinga. Ale jsou tihle dva osobnostmi, které si představíme pod pojmem „vlivní intelektuálové“?

Právě Václav Havel je dalším příkladem ze stejné škatulky. Jeho životní osud je pozoruhodný a vzrušující. Havel je kladným sympatickým hrdinou budícím respekt. Ale jeho myšlenkové koncepty, tvořené skuhráním nad existencí supermarketů či rezidenčních čtvrtí kolem velkých měst, jsou jen typickým kolovrátkovým klišé. Těžko můžou někoho nebo něco ovlivnit.

A tím se dostáváme k podstatě věci. Když před necelými třemi lety skončil Havel ve stejné anketě na čtvrtém místě, stačily mu k tomu ani ne dva tisíce hlasů. Dovedeme si představit, čí hlasy to byly – nejspíš evropských a amerických levicových akademiků, zamilovaných do příběhu disidenta, který prožil komunismus, stal se postomunistickým prezidentem a teď kritizuje kapitalismus. Jaký exot!

Na prvním místě skončil před třemi lety Noam Chomsky. Hlasující ovšem téměř jistě neocenili jeho brilantní lingvistické teorie, s kterými oslňoval akademický svět už před třiceti lety, nýbrž jeho extrémní názory a také extrémní životní příběh. Ovšem i jemu k vítězství stačilo necelých pět tisíc hlasů.

Letos to byla úplně jiná liga. Podle organizátorů přišlo zhruba půl miliónu hlasů. Znamená to, že oba časopisy mají pětadvacetkrát víc čtenářů než před třemi lety? Ale kdepak. Pouze zafungovala takzvaná kolektivní inteligence webového obsahu. Informace o hlasování se šířila prostřednictvím elektronické pošty, blogů i internetových sociálních sítí.

Pomohla i tradiční média. Časopis Foreign Policy napsal, že když se zmínka o hlasování objevila v jednom tureckém deníku, přišly vzápěti desetitisíce hlasů pro Fethullaha Gulena. Ten také v anketě zvítězil. Hlasy mu neposílali žádní fanatici, ale v drtivé většině vzdělaní a civilizovaní muslimové. Ani pro ně nemá termín „intelektuál“ valný význam. Ale fascinovala je možnost porazit západní civilizaci takzvaně na jejím hřišti.

Internet je dobrou metaforou demokracie. Dává hlas většině a řídí se podle něj. Tím je však zároveň velmi zranitelný. Když je většina apatická nebo neaktivní, můžou se prosadit dobře motivovaní a angažovaní stoupenci menšinových názorů. Ti pak podle pravidel demokracie poměrně snadno zvítězí. Známe to z historie. A obvykle první věc, kterou po svém vítězství udělají, je omezení demokracie.

Internet je zároveň typický intelektuální koncept. Web umožňující sdílení obsahu revolučním způsobem změnil to, jak spolu lidé komunikují. Jeho architekti věřili v dobrý úsudek a vkus lidí, kteří ho budou používat. Mýlili se – tak jako se intelektuálové mýlí téměř vždy. A právě anketa hledající nejvlivnějšího intelektuála ukázala, jak snadno manipulovatelné a křehké prostředí Internet představuje.

Co ještě dobře dokumentuje bezvýznamnost ankety? Že na žádném z předních míst nefiguruje nikdo z těch intelektuálů, kteří dali naší civilizaci Internet. To je přitom to nejdůležitější a nejvlivnější, co teď máme.

(Psáno jako komentář pro LN).