Úsměv, prosím

Usmála se na mě. Byla to krásná dívka s dlouhými vlasy. Stál jsem u regálu s kuchyňskými roboty a samozřejmě znervózněl. Každý muž středního věku znervózní, když se na něj usměje tak krásná, o dvacet let mladší dívka. A je celkem jedno, že se to stane v obchodě s elektrotechnikou v obchodní zóně.

Usmála se znovu. A pak ještě jednou. Rozhlédl jsem se, abych se ujistil, že těsně za mnou nestojí nějaký mladý svalovec, a nestal jsem se tak obětí jednoho z nejstarších a nejužívanějších filmových gagů. Ale nikdo takový v okolí nebyl. Snad jedině dvě starší dámy u regálu s DVD novinkami, ale ty v tomto ohledu nepředstavovaly žádné nebezpečí.

Ta dívka se musela smát na mě! Už už jsem byl rozhodnutý ji oslovit, ale pak zavrtěla hlavou a na vysokých podpatcích rychle odkráčela pryč. Až u regálu s digitálními fotoaparáty, kde předtím stála, jsem pochopil svůj omyl. Byl tam vystaven jeden z těch přístrojů, které umějí najít v záběru obličej a vyfotografují ho přesně v monetě, kdy se na něm objeví úsměv. Zaměstnanci obchodu ho tam připravili tak, aby si ho každý mohl vyzkoušet.

Prostě se postavíte před objektiv a svůj obličej pozorujete na displeji. A když se usmějete, přístroj vás vyblejskne. Zamračil jsem se, abych té vymoženosti dal najevo svůj odstup. Vsadil bych se, že jinak se na to nachytá skoro každý. Ale nic to není proti tomu, co přijde. Technici promýšlejí další a další neuvěřitelné funkce. Například jedna umí lidem „namalovat“ na tvářích úsměv, i když se nesmějí. A četl jsem o funkci, která naopak lidem „vygumuje“ jejich oblečení. Na fotce jsou pak nazí.

Napadlo mě, jestli pak i takový fotoaparát vystaví v obchodě. A jak jsem o tom přemýšlel a v uších mi dozníval klapot podpatků té dívky, ozvalo se cvaknutí. Ten přístroj mě vyfotografoval! Na displeji se objevila má tvář s přihlouplým úsměvem.

(Sloupek pro deník Sme).