Tři přání
Kdybych potkal kouzelného dědečka a čirou náhodou mu nějak pomohl (třeba mu vysvětlil, jak si založí profil na Facebooku), vím přesně, jaká tři přání bych po něm chtěl splnit. Pochopitelně hodně zdraví, spousty prachů a deset kartonů nějakého kvalitního bourbonu. Značku nechám dle jeho uvážení, tihle pohádkoví lidé mají dobré informace.
Nedá se samozřejmě vyloučit, že by zmíněná přání měla být nějaká ušlechtilá, s větším společenským dopadem. I v tomto ohledu mám jasno. Nejsem žádný popletený hipísák, takže nežádám celosvětový mír ani žádnou podobnou hloupost. Mám tři skromná, v zásadě splnitelná přání týkající se Česka.
Za prvé: aby televize a distribuční společnosti konečně přestaly dabovat cizí filmy. Ano, i já cítím hrdost na českou dabingovou školu a uznávám, že český Luis de Funes mluví legračněji než ten francouzský, ale možná je na čase přestat českému publiku tajit, že se ve francouzské restauraci mluví francouzsky a ve westernovém městečku anglicky. Že dokonce i ufoni většinou mluví anglicky ("ET phone home"). Nehledě na to, že titulky jsou levnější.
Za druhé: aby někdo všem idiotům na venkově (většinou pocházejícím z měst) vysvětlil, že v neděli se opravdu neseká tráva, neřeže cirkulárkou ani nechodí s motorovou pilou do lesa. Tohle všechno lze dělat v ostatní dny, ale v neděli má být ticho.
No a za třetí: aby dobří restauratéři pochopili, že nabídnout hostovi zadarmo vodu z kohoutku není projev slabosti ani benevolence, ale dobré obsluhy. Utrácíme v jejich podnicích za obědy či večeře, někdy i za láhve vína, takže nás není třeba dál "dojit" za předražené lahvičky minerálky.
První dva body vidím jako beznadějné, aspoň v dohledné době. Ale co se týče vody, pozoruji cosi jako počínající vzpouru nás zákazníků. Na toto téma se píše a mluví v médiích, vznikl i server s vtipným názvem Vodovoda.cz. S pomocí uživatelů by se mohl stát dobrou databází hospod, kde karafu s vodou dostanete, a kde vás naopak k vodě pošlou.
Možná nakonec kouzelného dědečka nebude třeba. A pokud ho přesto potkám, dohodneme se na tom bourbonu.
(Notebook v Reflexu).
Nedá se samozřejmě vyloučit, že by zmíněná přání měla být nějaká ušlechtilá, s větším společenským dopadem. I v tomto ohledu mám jasno. Nejsem žádný popletený hipísák, takže nežádám celosvětový mír ani žádnou podobnou hloupost. Mám tři skromná, v zásadě splnitelná přání týkající se Česka.
Za prvé: aby televize a distribuční společnosti konečně přestaly dabovat cizí filmy. Ano, i já cítím hrdost na českou dabingovou školu a uznávám, že český Luis de Funes mluví legračněji než ten francouzský, ale možná je na čase přestat českému publiku tajit, že se ve francouzské restauraci mluví francouzsky a ve westernovém městečku anglicky. Že dokonce i ufoni většinou mluví anglicky ("ET phone home"). Nehledě na to, že titulky jsou levnější.
Za druhé: aby někdo všem idiotům na venkově (většinou pocházejícím z měst) vysvětlil, že v neděli se opravdu neseká tráva, neřeže cirkulárkou ani nechodí s motorovou pilou do lesa. Tohle všechno lze dělat v ostatní dny, ale v neděli má být ticho.
No a za třetí: aby dobří restauratéři pochopili, že nabídnout hostovi zadarmo vodu z kohoutku není projev slabosti ani benevolence, ale dobré obsluhy. Utrácíme v jejich podnicích za obědy či večeře, někdy i za láhve vína, takže nás není třeba dál "dojit" za předražené lahvičky minerálky.
První dva body vidím jako beznadějné, aspoň v dohledné době. Ale co se týče vody, pozoruji cosi jako počínající vzpouru nás zákazníků. Na toto téma se píše a mluví v médiích, vznikl i server s vtipným názvem Vodovoda.cz. S pomocí uživatelů by se mohl stát dobrou databází hospod, kde karafu s vodou dostanete, a kde vás naopak k vodě pošlou.
Možná nakonec kouzelného dědečka nebude třeba. A pokud ho přesto potkám, dohodneme se na tom bourbonu.
(Notebook v Reflexu).
Štítky: notebook
vystavil Miloš Čermák v
13:01
Komentáře: 4:
Na venkově bydlím celý svůj krátký život a musím Vám dát za pravdu. Na naší vesnici sice nikdo z města na víkend nejezdí, proč taky, ale velká většina starousedlíků chodí domů kolem jedné hodiny odpoledne, čili později, než já ze školy. Takže nedovedu pochopit, že pak celý zbytek dne prosedí doma nebo jinde, ale práci nechávají zásadně na neděli, nejlépe 7 hodin ráno! Není lepšího budíčka.
Práci v restauraci mám jako povinnou praxi, ale nikdy jsem nedovedl pochopit, co je na tom, když si host objedná sklenici vody z kohoutku a já mu ji nemůžu dát. Nedovedete si představit, jak jsem se za onu restauraci styděl, když mi vrchní číšník řekl, že toto u nich neexistuje, ať to jdu hostům vysvětlit.
Pokud toho kouzelného dědečka potkáte, dejte mi vědět, budu si přát to samé, třeba ho tím více přesvědčíme.
K vodě zdarma v restauracích: Tohle někdo, kdo nikdy neprovozoval restauraci nepochopí. Cena za "předraženou" minerálku není cenou za zboží (opravdu stojí v nákupu cca 2 Kč), ale za službu. Je v ní obsluha, použití toalety, opotřebení vybavení restaurace, umytí skla, svícení, topení a v neposlední řadě nájem, který restauratéři běžně platí v násobcích nájmů jinak využitých provozoven. Pokud stejnou místnost, kde provozuji restauraci využiji jako knihkupectví, výše nájmu bude náhle čtvrtinová. Nerozčilujte se a neporovnávejte cenu minerálky v restauraci s cenou u u Vietnamce nebo v Makru. Za svých 25 korun si nekupujete zboží, ale platíte za to, že vám někdo poskytuje místo k příjemnému posezení, jehož údržba něco stojí. Nebo jinak: Navrhuji toto - voda zdarma, dále účtujeme osezení židle 3,- Kč, donesení vody 5,- Kč, umytí skla 1,- Kč, toaleta 5,- Kč, teplo+světlo 2,- Kč, podíl na nájemném 3,- Kč, a "nekřesťanský" zisk restauratéra 2,- Kč. Plus daně. Nechytejte mě za čísla, víte jak to myslím :)
PS: Nebo to podám takhle - Novináři by měli psát zadarmo, přeci je to taky nic nestojí (nic nenakupují, pracovat můžou na louce nebo v restauraci s free wifi a dát si tam jen vodu zdarma). Tak to vypadá, když laik posuzuje práci druhých.
Tomáš Wolf, restauratér.
jediny problem nedabovanych filmov je, ze sa pri nich neda zehlit :-). Takze by som zrejme zacal teenagerskymi serialmi ala Friends, atd.
K reakcii p. restauratera, zrejme ste nikdy neboli v restauracii na zapad a juh od ceskej kotliny. Vsade tam je voda samozrejmost (k jedlu).
To Tomáš Wolf: No ale člověk nejde do restaurace jen na vodu, že? Obvykle něco sní, dá si třeba nějaký drink apod. Tak potom "rejžovat" i na obyčejné vodě, v podstatě z kohoutku, je spíš věc nenasytnosti a zlatokopectví.
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka