Kde domov můj?

Psát o své zemi do novin v jiné zemi je nevděčné. Prý jsou mé sloupky z Česka moc negativní. "Špinavé prádlo by se mělo prát doma," poučil mně v Praze jeden známý, když si přečetl sloupek z minulého týdne.

Má pravdu! Kde se vůbec v nás novinářích bere všechen ten cynismus, škodolibost a zájem o špatné zprávy? Proč nepíšeme o tom dobrém a pozitivním? Copak - jak říkají Angličané - nemá každý mrak stříbrné lemování? Takže jsem se rozhodl podívat tento týden na svou krásnou zemi optimistickýma očima.

Tak například: čtyři z pěti voleb do sněmovny v historii České republiky nezrušil Ústavní soud, sedm z osmi premiérů nikdy nevyfotografoval žádný paparazzi bez plavek a na jaře byl u nás na návštěvě Obama. Minulou sobotu jsme od Slováků dostali o pět gólů méně, než jsme jich ve středu dali San Marinu.

Polovina českých prezidentů se přátelila s dalajlámou a jen jeden popírá globální oteplování. Přes osmdesát procent voličů v Česku nevolí komunisty a 77 procent lidí má podle víkendové ankety na serveru iDnes rádo Slováky. Patříme mezi ty výjimečné země světa, kde Google není nejoblíbenější vyhledávač a pivo je levnější než limonáda. Dali jsme světu mnoho nového, například kontaktní čočky, Panenkův dloubák a finanční tunelování.

No a v neposlední řadě bych chtěl slovenským čtenářům zdůraznit, že jsme nikdy nemluvili, nemluvíme a ani nebudeme mluvit maďarsky.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).